Roman HLAVÁČ

* 29. 7. 1925, Praha

† 7. 5. 1985, Praha

Dramatik a scénárista

Syn filmového scenáristy Josefa Hlaváče (1894–1973). Za okupace se jako gymnazista zúčastnil protifašistického odboje ve skupině Předvoj. Po válce se přihlásil na FF UK a aktivně se podílel na činnosti redakce studentského časopisu. Od roku 1946 byl tajemníkem Filmového uměleckého sboru při Ministerstvu informací, od roku 1948 byl dramaturgem a scenáristou Československého státního filmu ve studiu Barrandov. Vojenskou prezenční službu absolvoval v Československém armádním filmu, kde nakonec zůstal osmnáct let (od roku 1950 do roku 1968, od roku 1955 již jen jako civilní zaměstnanec). Po předchozí externí spolupráci s Československou televizí nastoupil v roce 1968 jako šéfredaktor pražské literárně-dramatické redakce. Po roce byl z této funkce odvolán, ale jako dramaturg v redakci pracoval až do své smrti.

Hlaváč je autorem scénářů k hraným filmům Dnes o půl jedenácté (1949, režie Jiří Slavíček, scénář + Miloslav Drtílek, Lubomír Možný a Jiří Sequens), Cesta ke štěstí (uváděno též jako Traktoristka, 1951, r. Jiří Sequens, sc. + Kiril Illinčev), hraného dokumentu Případ Daniela (1964, r. Pavel Háša), dokumentárních filmů Devět kapitol ze starého dějepisu (1969, r. Pavel Háša), Svědectví (2 díly, 1961, r. Ivo Toman a Pavel Háša) a řady dalších krátkých filmů: Alexandrovci u nás (1951), Neprojdou (1952), Československá nemocnice v Koreji (1955), Dopis příteli (1957), Dva muži a balon (1959), Kyjevská vzpomínka (1959), Jižní pevnost (1960), Agent K vypovídá (1961), Reportér (1962), Odsúdený sa skrýva (1962), Nebylo to v pásmu (1965), Raport (1966).
V Hlaváčově práci pro televizi převažují dramatizace: Seňka dezertér (1958, r. František Filip, podle Viktora Platonoviče Někrasova), Strach (1965, r. Jan Matějovský; 1976 přeprac. s tit. Doba strachu, r. Pavel Háša, podle Abrahama Polonského), Smrt a Blažená paní (1965, r. Antonín Moskalyk; 1980, r. Pavel Háša, podle Ellis Petersové), Dobrodružství Hucka Finna (1966, r. Václav Hudeček, podle Marka Twaina), Drama na lovu (1970, r. Milan Růžička, podle Antona Pavloviče Čechova), Dlouhý den v krátkém životě (1971, r. Pavel Háša, podle Alberta Maltze), Rozhovor (1972, r. Pavel Háša, podle Marka Lanea), Epizoda z velké války (1973, r. Bruno Šefranka), Smuteční mše za těžkou váhu (1973, r. Pavel Háša, podle Roda Serlinga), Nepřátelé veřejnosti (1974, r. Pavel Háša, podle Patricka Kessela), Ve věci J. R. Oppenheimera (1979, r. Pavel Háša, úprava dramatu Heimara Kipphardta), Švédská zápalka (1982, r. Jiří Svoboda, podle Antona Pavloviče Čechova), Záhada zamčeného pokoje (1986, r. Pavel Háša, podle Maj Sjöwallové a Pera Wahlöa). Dále napsal původní televizní hry: Případ (1968, r. Jaroslav Dudek), Zajatec šílenství (1971, r. Jaroslav Novotný), Svědkové obžaloby (1974, r. Jaroslav Novotný a Pavel Háša), Banální situace (1976, r. Pavel Háša), Milostný poločas (1982, r. Pavel Háša), Dvě noci s císařem (1984, r. Pavel Háša). Dokumentární hra o vietnamské válce Rozhovor (podle Marka Lanea) se stala základem pro libreto televizní opery Josefa Boháče Oči (1973).
Nerealizován zůstal Hlaváčův scénář k televiznímu seriálu Osudy dobrého vojáka Švejka (1969, podle Jaroslava Haška, scénář + Bohumil Hrabal a Jiří Menzel) a filmových povídek Jediná cesta (1949, společně s Michalem Sedloněm) a Světlo (1949, společně s Jiřím Cirklem a Jiřím Sequensem).

Hlaváč debutoval v rámci Skupiny mladých spoluúčastí na scénářích detektivního filmu Dnes o půl jedenácté a filmu s tzv. budovatelskou tematikou Cesta ke štěstí. V jeho následující činnosti převažovaly dokumenty různé délky, převážně s vojenskou tematikou; napsal také scénáře pro dvoudílný film o osvobození Československa Svědectví a dlouhometrážní dokument mapující boj legionářů za samostatný stát a rozpad Rakouska-Uherska Devět kapitol ze starého dějepisu, který byl jako ideově závadný vyřazen z distribuce. Film Případ Daniela je hranou rekonstrukcí skutečné kriminální události. Inklinace k hranému dokumentu a orientace na sociální problematiku charakterizuje také Hlaváčovu tvorbu televizní. O historická nebo biografická fakta se opírají hry Případ (hraný dokument o porušování zákonnosti), Zajatec šílenství (rekonstrukce osudu komunistického funkcionáře umučeného nacisty), Svědkové obžaloby (fiktivní proces s vůdcem chilské junty Augustem Pinochetem) i Dvě noci s císařem (protiválečný apel vycházející z historických reálií první světové války). Hru Zajatec šílenství autor později přepracoval pro Národní divadlo, kde měla premiéru s titulem Zvláštní řízení. Mezi Hlaváčovými četnými televizními adaptacemi převládá literatura americká a ruská. K tvorbě určitých autorů se vracel (Anton Pavlovič Čechov, Viktor Platonovič Někrasov), některá díla zpracoval i dvakrát (Strach Abrahama Polonského, Smrt a Blažená paní Ellis Petersové).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Svědkové obžaloby (D, rozmnož., 1977); scénicky: Zvláštní řízení (1986).

LITERATURA

Studie a články: R. Kunderová: Česká divadelní kritika počátkem přestavby (1985–1986), Divadelní revue 2013, č. 1; J. Jiřiště: Opožděná procitnutí. Literárně dramatické vysílání Československé televize Praha v období konsolidace, Iluminace 2013, č. 2.
Recenze: Případ (tv inscenace): M. Schulz, Filmové a televizní noviny 1968, č. 25/26 * Zajatec šílenství (tv inscenace): (zr) /= Z. Roubíček/, ZN 11. 12. 1971; V. Poppová, MF 11. 12. 1971; (mp) /= M. Paříková/, LD 28. 12. 1971 * Rozhovor (tv inscenace): D. Hajná, MF 8. 4. 1972 * Svědkové obžaloby (tv inscenace): (šm) /= M. Švehla/, Práce 12. 9. 1974; O. Mračno, RP 17. 9. 1974; J. Strnad, Práce 17. 9. 1974; (zr) /= Z. Roubíček/, ZN 21. 9. 1974; V. Bystrov, Televizní tvorba 1974, č. 3 * Banální situace (tv inscenace): P. Tobiáš, Nová svoboda 27. 7. 1976; J. Holý, RP 19. 7. 1976 * Zvláštní řízení (div. inscenace): K. Král, O divadle (smz.), 1987, č. 2.
Rozhovory: jš (= J. Šnobl), SvSl 1. 5. 1974; an., Tvorba 1974, č. 37; A. Bechtoldová, Československá televize 1980, č. 31; ep, Československá televize 1984, č. 7.
K životním jubileím: F. Kožík, LD 27. 7. 1985; V. Nesrsta, Tvorba 1985, č. 33; (spa), SvSl 26. 7. 1985; B. Štěpánek, Scéna 1990, č. 14.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Katarína Bílková-Belnay (1995)

Aktualizace hesla: 29. 10. 2019 (kb; eb)

Aktualizace bibliografie: 29. 10. 2019 (kb; eb)

zpět na hlavní stranu