Slovník české literatury po roce 1945
Pavel HANUŠ
* 8. 6. 1928, Praha
† 8. 2. 1991, Praha
Dramatik, scénárista, prozaik a publicista
Narodil se v dělnické rodině v Praze na Žižkově. Měšťanskou školu ukončil v roce 1943, poté pracoval ve slévárně v ČKD a jako zřízenec v Živnostenské bance. Od počátku roku 1945 do konce války byl v táboře nucených prací ve Slezsku; po osvobození krátce působil jako mládežnický pracovník v pohraničí. V letech 1946–1950 byl zaměstnán na kulturním odboru ÚV SČM a současně spoluredigoval mládežnický kulturní časopis Směna. V padesátých letech se stal nejprve scenáristou a členem ústřední dramaturgie
Čs. filmu (1950–1952), pak pracoval v literárním odboru Ústředního domu lidové tvořivosti (1953–1955) a souběžně dálkově studoval novinářství na Vysoké škole politické a sociální. Od roku 1956 se živil jako volný literát psaním publicistiky, především reportáží pro mládežnický tisk (zejména Mladá fronta) a týdeník Květy. V letech 1963–1964 byl placeným předsedou závodní organizace KSČ ve SČSS, poté do ledna 1968 redaktorem měsíčníku
Plamen. Následující tři roky psal znovu jako volný literát, vážně však onemocněl a roku 1972 mu byl přiznán trvalý invalidní důchod. – První manželkou P. Hanuše byla herečka a prozaička Luba Skořepová (obč. jm. Libuše Hanušová, 1923–2016).
Debutoval v roce 1947. Až do konce šedesátých let postupně přispíval do
Směny, Mladé vesnice, Práce mladých, Pionýra, Mladé fronty,
Dikobrazu, Čs. vojáka, Mladého světa, Květů,
Literárních novin,
Divadla,
Plamene
aj. Znovu mohl začít publikovat od roku 1973 (zejména v Tvorbě).
Je autorem scénářů k celovečerním filmům Past na kachnu (1978, režie Karel Kovář) a Fešák Hubert (1985, režie Ivo Novák). Významněji spolupracoval s Čs. televizí, pro niž napsal scénáře k televizním filmům a hrám: Tanec kolem družice (1959, r. Antonín Moskalyk), Zvony pana Mlácena (1973, r. Zdeněk Podskalský, podle Jaroslava Haška), Konec agenta č. 312 (1974, r. Václav Hudeček, podle Jaroslava Haška), Tři muži se žralokem (1975, r. Zdeněk Podskalský, podle Jaroslava Haška), Španělská hra (1976, r. Vladimír Kavčiak), Zákon starého muže (1976, r. Jaroslav Novotný), Preclíková válka (pro ml., 1977, r. Karel Pokorný), Smrt paprsku (1977, r. Zdeněk Kubeček), Když kluci drží basu (1978, r. Tomáš Svoboda), Výhra admirála Kotrby (1981, r. Petr Schulhoff), Ztracený manžel a zastřelený výhybkář (1981, r. Jan Schmid), Zelená je tráva (1982, dvoudílný, r. Zdeněk Kubeček), Slečna se špatnou pověstí (1982, r. Eugen Sokolovský), Pozor, je ozbrojen (1985, r. Antonín Moskalyk), Pokus o izolaci viru N (1986, r. Václav Hudeček), Talent (1989, r. Ivo Paukert), Prosím, vaše lordstvo! (1990, r. Pavel Háša, podle Pelhama Grenvilla Wodehouse) aj. Byl rovněž autorem scénářů k televizním seriálům Velitel (pro ml., 1982, r. Zdeněk Kubeček, s Miroslavem Boumským a Ladislavem Langpaulem) a Případy kapitána Bábovky (pro ml., 1988, r. Josef Platz).
Dlouhodobě, zejména v osmdesátých letech, spolupracoval i s Čs. rozhlasem. Psal pro něj pásma (Svazácká poezie, 1949; Z redakčního stolu Plamene, 1967), scénky (To všechno ten vůl, 1949; Anekdota agronoma Andrejska, 1961; Hodina literatury, 1962, aj.), pohádky (Fotbalista PU, 1967), a především hry komediálního, detektivního a společensky mravoličného typu: Přiznání (natočeno 1964, po cenzurním zásahu uloženo v archivu, premiéra 1968), Smetanův klavír (1980), Balada z kanálu (1981), Balada z podzemí (1981), Smutek jazzového trumpetisty (1982), Muž z naší ulice (1982), Clifton (1982), Haškova prosincová noc (1983), Tři na vysoké skále (1985), Šest rozhněvaných mužů a jedna žena (1986), Putování kolem kotouče (1987), Jubileum (1988), Na co umíráme (1989) aj. Psal i rozhlasové seriály (Osada údolí stonů, 1984; Transakce AGT, 1989); čtyřmi vícedílnými hrami přispěl do rozhlasového seriálu Jak se máte, Vondrovi? (Je to kulatý..., 1982; Nebezpečné stopy, 1985; Z černé kroniky, 1988; Sázky a sázkaři, 1989).
Jeho divadelní hra Hašek a tajný Vinca měla v roce 1961 premiéru jako činohra v Městských divadlech pražských – Divadle Komedie (r. Karel Svoboda), jako opereta byla uvedena roku 1963 ve Státním divadle Brno – Redutě Brno (r. Miroslav Zejda).
V letech 1957–1963 Hanuš příležitostně spolupracoval s malířem Miroslavem Liďákem na kreslených vtipech pod společným pseudonymem Haďák. Užíval šifry hš-, -hš-, Hš, -ph-, PH.
Je autorem scénářů k celovečerním filmům Past na kachnu (1978, režie Karel Kovář) a Fešák Hubert (1985, režie Ivo Novák). Významněji spolupracoval s Čs. televizí, pro niž napsal scénáře k televizním filmům a hrám: Tanec kolem družice (1959, r. Antonín Moskalyk), Zvony pana Mlácena (1973, r. Zdeněk Podskalský, podle Jaroslava Haška), Konec agenta č. 312 (1974, r. Václav Hudeček, podle Jaroslava Haška), Tři muži se žralokem (1975, r. Zdeněk Podskalský, podle Jaroslava Haška), Španělská hra (1976, r. Vladimír Kavčiak), Zákon starého muže (1976, r. Jaroslav Novotný), Preclíková válka (pro ml., 1977, r. Karel Pokorný), Smrt paprsku (1977, r. Zdeněk Kubeček), Když kluci drží basu (1978, r. Tomáš Svoboda), Výhra admirála Kotrby (1981, r. Petr Schulhoff), Ztracený manžel a zastřelený výhybkář (1981, r. Jan Schmid), Zelená je tráva (1982, dvoudílný, r. Zdeněk Kubeček), Slečna se špatnou pověstí (1982, r. Eugen Sokolovský), Pozor, je ozbrojen (1985, r. Antonín Moskalyk), Pokus o izolaci viru N (1986, r. Václav Hudeček), Talent (1989, r. Ivo Paukert), Prosím, vaše lordstvo! (1990, r. Pavel Háša, podle Pelhama Grenvilla Wodehouse) aj. Byl rovněž autorem scénářů k televizním seriálům Velitel (pro ml., 1982, r. Zdeněk Kubeček, s Miroslavem Boumským a Ladislavem Langpaulem) a Případy kapitána Bábovky (pro ml., 1988, r. Josef Platz).
Dlouhodobě, zejména v osmdesátých letech, spolupracoval i s Čs. rozhlasem. Psal pro něj pásma (Svazácká poezie, 1949; Z redakčního stolu Plamene, 1967), scénky (To všechno ten vůl, 1949; Anekdota agronoma Andrejska, 1961; Hodina literatury, 1962, aj.), pohádky (Fotbalista PU, 1967), a především hry komediálního, detektivního a společensky mravoličného typu: Přiznání (natočeno 1964, po cenzurním zásahu uloženo v archivu, premiéra 1968), Smetanův klavír (1980), Balada z kanálu (1981), Balada z podzemí (1981), Smutek jazzového trumpetisty (1982), Muž z naší ulice (1982), Clifton (1982), Haškova prosincová noc (1983), Tři na vysoké skále (1985), Šest rozhněvaných mužů a jedna žena (1986), Putování kolem kotouče (1987), Jubileum (1988), Na co umíráme (1989) aj. Psal i rozhlasové seriály (Osada údolí stonů, 1984; Transakce AGT, 1989); čtyřmi vícedílnými hrami přispěl do rozhlasového seriálu Jak se máte, Vondrovi? (Je to kulatý..., 1982; Nebezpečné stopy, 1985; Z černé kroniky, 1988; Sázky a sázkaři, 1989).
Jeho divadelní hra Hašek a tajný Vinca měla v roce 1961 premiéru jako činohra v Městských divadlech pražských – Divadle Komedie (r. Karel Svoboda), jako opereta byla uvedena roku 1963 ve Státním divadle Brno – Redutě Brno (r. Miroslav Zejda).
V letech 1957–1963 Hanuš příležitostně spolupracoval s malířem Miroslavem Liďákem na kreslených vtipech pod společným pseudonymem Haďák. Užíval šifry hš-, -hš-, Hš, -ph-, PH.
Hanuš začínal jako básník, když na přelomu čtyřicátých a padesátých let časopisecky publikoval dobově příznačné, naivně entuziastické i silácky bojovné verše. Přestože se k poezii příležitostně vracel i později, v následném období se profiloval zejména jako dramatik a prozaik. Postupně si vyzkoušel formu tendenčních, satiricky zaměřených jevištních aktovek a scének (Nešel tudy mladý člověk?) a ideově vyhrocovaných divadelních her (Hašek a tajný Vinca, Spartakus). K tomuto typu patří i legionářské drama z ruské revoluce Zpěněný kůň, které dostalo svou prozaickou podobu v novele Železným deštěm. Hanuš však psal i detektivní prózy pro dospělé (román Jupiter s pávem, poznamenaný propagandistickými představami o špionáži a protisocialistické diverzní činnosti) i pro mládež (Případy pana Bábovky). Podobnou tematickou a žánrovou disparátností, jakož i hodnotovou nevyrovnaností se vyznačuje také jeho rozsáhlá produkce televizní a rozhlasová, do níž během sedmdesátých a osmdesátých let přenesl těžiště své spisovatelské činnosti.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Zábavný večer (1949, s J. Sekerou a M. Ilkem); Zítra přijde bouře (aktovka, 1953, i prem.); Nešel tudy mladý člověk? (pásmo satir. scének, rozmnož., 1955, i prem.); Jupiter s pávem (R detekt., 1957); Zpěněný kůň (D, rozmnož., 1960, i prem.); Železným deštěm (P 1962, podle hry Zpěněný kůň); Případy pana Bábovky (PP pro ml., 1962); Spartakus (D, rozmnož., 1986, prem. 1963); scénicky: Hašek a tajný Vinca (1961, 1963).Ostatní práce: Malý katechismus. Kniha vtipů beze slov (1959, s M. Liďákem, pod pseud. Haďák); František Skála. Vesele i vážně (1964, katalog výstavy).
Příspěvek ve sborníku: Rozlet. Almanach nových autorů (1955).
Uspořádal a vydal: Žijí v nás (sb. básní a skladeb lidových autorů k úmrtí J. V. Stalina a K. Gottwalda, 1954).
LITERATURA
Studie a články: J. Cigánek: doslov, in Zpěněný kůň (1961); P. Hnilička: Ze života funkcionáře, Týdeník Rozhlas 2015, č. 4.Recenze: Jupiter s pávem: (ae) (= A. Linke), MF 7. 12. 1957; M. Jungmann, RP 25. 1. 1958; F. Benhart, ZM 1958, č. 1 * Zpěněný kůň: J. Černý, DivN 1961, č. 1; V. Gabriel, Kultura 1961, č. 10 * Hašek a tajný Vinca: črn (= J. Černý), LD 23. 3. 1961; Ga (= V. Gabirel), Kultura 1961, č. 13; sm (= S. Machonin), LitN 1961, č. 12; J. Malík, Práce (Brno) 29. 11. 1963; J. Fukač, Rt 3. 12. 1963 * Případy pana Bábovky: zV (= Z. Vavřík), LitN 1962, č. 14 * Železným deštěm: Š. Vlašín, Rt 22. 7. 1962; M. Blahynka, RP 13. 8. 1962.
Rozhovory: eb- (= E. Balvínová), Divadlo 1960, č. 5; kn (= K. Nešvera), SvSl 18. 3. 1961; J. Lederer, ZN 19. 10. 1963; I. Chrz, Rozhlas 1989, č. 49.
Nekrolog: K., LitN 1991, č. 10.
Autor hesla: Bohumil Svozil (1995)
Aktualizace hesla: 8. 11. 2019
(av)
Aktualizace bibliografie: 8. 11. 2019
(av)