Slovník české literatury po roce 1945
Jan CÍSAŘ
* 28. 1. 1932, Hradec Králové
† 14. 4. 2021, Unhošť
Divadelní historik, teoretik a kritik
Otec byl právník.
Císař vystudoval klasické gymnázium v Hradci Králové (maturita 1951) a divadelní vědu na DAMU v Praze (absolvoval roku 1955 diplomovou prací Václav Tille a činohra Národního divadla v letech 1906–1914), kde byl také v letech 1955–1959 vědeckým aspirantem (CSc. 1961 prací
Formování české realistické divadelní kritiky v druhé polovině 19. století, PhDr. na základě kandidátské práce 1966). V letech 1958–1960 byl dramaturgem Vesnického divadla, v období 1960–1963 redaktorem časopisu Divadlo a v letech 1963–1966 šéfredaktorem Divadelních novin (později Divadelní a filmové noviny). Od roku 1965 působil jako odborný asistent na
DAMU, v roce 1967 se habilitoval prací
Divadla, která našla svou dobu a od roku 1985 zde působil jako profesor (v roce 2019 jmenován emeritním profesorem). V letech 1970–1972 byl děkanem fakulty, po roce 1989 vedl katedru činoherní režie a dramaturgie a po roce 2000 katedru teorie a kritiky. V roce 1970 byl souběžně uměleckým šéfem
Divadla Jaroslava Průchy na Kladně, v letech 1971–1972 ředitelem Krajského divadla v Kolíně, v období 1981–1985 dramaturgem Národního divadla a roku 1988 dramaturgem
Divadla na Vinohradech. Dlouhodobě se jako lektor a člen porot východočeských i celostátních přehlídek věnoval amatérskému divadlu (1991–1999 a 2004–2007 byl předsedou odborné rady ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo).
Od roku 1950 publikoval studie a recenze v periodikách: Pochodeň (Hradec Králové),
Tvorba, Rudé právo, Kultúrny život (Bratislava),
Literární noviny, Literární listy, Divadelní noviny, Filmové a televizní noviny, Divadlo,
Dramatické umění, Amatérská scéna, Čs. loutkář (Loutkář), Scéna, Taneční listy, Disk,
Divadelní revue, Lidové noviny, Theatralia aj. Doslovy doprovodil řadu knižně vydaných dramat nejen českých autorů. – Pro
Čs. televizi napsal scénář třídílného cyklu Příběhy všedního dne (Příběh chlapce, který miloval svou práci; Příběh muže, který miloval svou ženu; Příběh ženy, která milovala lidi, 1982, režie Otakar Kosek), hru Několik životů (1985, r.
Otakar Kosek), scénář podle Tylova námětu Strakonický dudák (1991, r. Viktor Polesný) a na dvoudílnou inscenaci Pouť králů upravil Českou trilogii Jaroslava Vrchlického (1982, r.
Václav Hudeček). – Použil šifer: jac, -jac-, ař, (c), cs.
Jako divadelní historik, kritik a teoretik se Císař orientoval především na problematiku moderního českého dramatu a současného divadla. Jeho první kniha Život jevišti
je historickou studií o formování české realistické kritiky; kniha Divadla, která našla svou dobu mapuje progresivní tendence českého divadla a dramatu první poloviny šedesátých let. Od počátku následujícího desetiletí se Císař intenzivně věnoval zejména otázkám amatérského a loutkového divadelnictví, jemuž adresoval řadu příruček (Nástin metodiky amatérského herectví, Teorie herectví loutkového divadla), režii (Základy činoherní režie) a dramaturgii. Další Císařovy práce souvisely s jeho pedagogickou činností (Základy dramaturgie, Přehled dějin českého divadla). Zároveň se zabýval otázkami divadla jako média přenosu informací a komunikace a strukturální analýzou jeho současné podoby (Proměny divadelního jazyka, Člověk v situaci). Studie soustředěné do souboru Česká divadelní tradice: mýtus, nebo živá skutečnost? jsou tematicky rozkročeny mezi kapitoly z historie Národního divadla a analýzy inscenací českých divadel z počátku 21. století. Na základě rozhovorů s redaktorkou Hanou Sirakovou, které v letech 2003–2005 poskytl Českému rozhlasu, vznikl Císařův osobní, populárně zpracovaný slovníček běžných divadelních pojmů Divadelní jarmárka Jana Císaře, „generálního inspektora českého amatérského divadla“. – Císařova dramaturgická orientace se uplatnila v několika divadelních adaptacích (J. K. Tyl, J. Vrchlický, E. Rostand aj.).
BIBLIOGRAFIE
Práce o divadle: Formování české realistické kritiky v druhé polovině 19. století 1, 2 (studie, obě části 1959; přeprac. s tit. Život jevišti. Formování české realistické kritiky, 1962); Základné princípy vnímania umeleckého diela (přednáška, rozmnož., Bratislava 1963; česky 1964); Divadla, která našla svou dobu (studie, 1966); Romain Rolland – Hra o lásce a smrti (rozbor inscenace, 1969, s A. Radokem a A. Stránskou); Divadlo v systému scénických umění a specifika divadelních žánrů (přednáška, rozmnož., 1975); Základy dramaturgie (metodická příručka, 1980); Nástin metodiky amatérského herectví (příručka, 1982); 50 let Divadla E. F. Buriana (1984, s B. Štěpánkem); Základy činoherní režie (příručka, 1985, s F. Štěpánkem); Teorie herectví loutkového divadla (příručka, 1985); Práce porotce amatérského divadla (příručka, 1985); Základní tendence současného amatérského loutkového divadla (příručka, 1985); Proměny divadelního jazyka (studie, 1986); Základy dramaturgie 1, 2 (skripta, 1. část s podtit. Dramaturgicko-režijní koncepce, 1986; 1999 rozšíř. s podtit. Situace; 2. část s podtit. Dramatická postava, 2002; souborně 2009); Vývoj divadelního jazyka (studie, 1990); Světoví dramatici (přehledová publikace, 1997); Člověk v situaci (studie, 2000, rozšíř. vyd. 2016); Přehled dějin českého divadla 1, 2 (skripta, 2004, souborně 2006); Divadelní jarmárka Jana Císaře, „generálního inspektora českého amatérského divadla“ (vzpomínky, 2006); Česká divadelní tradice: mýtus, nebo živá skutečnost? (2011).Adaptace: scénicky: Jak mordovali Ardena (1968); G. Farquhar: Galantní lest (1970); J. Vrchlický: Česká trilogie (1972); J. K. Tyl: Fidlovačka (1976; další adaptace 1983, s B. Nekolným) + Strakonický dudák (1989, s V. Zajícem); J. Bouček: Vstaň, mistře! (1983); E. Rostand: Cyrano z Bergeracu (2003, s P. Kracikem) aj.
Překlady: A. Salynskij: Chléb a růže (rozmnož., 1961); L. Lahola: Skvrny na slunci (1967).
Kolektivní práce: Cesty českého amatérského divadla (1998); Historie divadelní Pardubic a okolí (2002, s V. Mohylovou, též ed.).
Příspěvky ve sbornících: Hra o lásce a smrti (1969); Prolegomena scénografické encyklopedie I. (1970); Čs. amatérské divadlo (1979); České divadlo 4, 6 (oba 1981) a 8 (1983); O současné české režii 1 (1982); Amatérské divadlo v podmínkách velkoměstské kultury (1984); Svět loutkového divadla (1987); Hledání výrazu (1991); Jan Grossman 3. Interpretace (1998); Úhledné škatulky aneb Sto roků Ořechovského divadla (2003); L. Stroupežnický: Naši furianti (programová brožura Národního divadla, 2004); Jeden jazyk naše heslo buď (2005); Miscellanea theatralia (2005); F. Šrámek: Zvony (programová brožura Národního divadla, 2006); Sto let Jiráskovy Lucerny (2006); Ad honorem Bořivoj Srba (2006); Divadla svítící do tmy (2006); Činoherní klub 1965–2005 (2006); V. Štech: David a Goliáš aneb Pepička to zařídí (programová brožura Národního divadla, 2007); Josef Kajetán Tyl 1808 – 1856 – 2006 – 2008 (2007); Divadla svítící do tmy 2 (2006); Umění dialogu (2009); Generace a kontinuita (2009); Pane profesore – uděláme vám scénu. Jaroslavu Vostrému, zakladateli a tvůrci české scénologie (2016); Kdo umí, učí (2016).
Uspořádal a vydal: M. Wekwerth: Proměna divadla (1964); Herectví v alternativních divadelních formách (2010, též přisp.).
LITERATURA
Knižně: D. Jobertová (ed.): Janu Císařovi ad honorem. Sborník příspěvků k osmdesátým narozeninám (2012).Studie a články: K. Makonj: Císař, literatura a loutkové divadlo, Čs. loutkář 1989, č. 2–5.
Recenze: Život jevišti: d, SvSl 8. 9. 1962; Z. Heřman, DivN 1962, č. 9; F. Götz, Divadlo 1962, č. 10; H. Hrzalová, ČL 1963, č. 1 * Divadla, která našla svou dobu: O. Blanda, NK 1966, č. 35; Z. Heřman, LitN 1966, č. 39; Z. Hořínek, Divadlo 1967, č. 2; J. Opavský, DivN 1967, č. 17; Mip (= M. Plešák), HD 1967, č. 4 * Základní tendence současného amatérského loutkového divadla: J. Provazník, Čs. loutkář 1986, č. 2 * Práce porotce amatérského divadla: Z. Hořínek, Čs. loutkář 1986, č. 9; M. Rusinský, Nová svoboda 5. 2. 1987 * Proměny divadelního jazyka: mf (= M. Fikar), NK 1986, č. 41; A. Dvořák, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 48; A. Dvořák, Scéna 1987, č. 2; Ben, Televizní tvorba 1987, č. 1/2; J. Vostrý, Amatérská scéna 1987, č. 5; Z. Srna, Dramatické umění 1987, č. 1; M. Uhde, O divadle (smz.) 1988, sv. 4 * Vývoj divadelního jazyka: E. Machková, Čs. loutkář 1991, č. 7 * Česká divadelní tradice: mýtus, nebo živá skutečnost?: L. Pořízková, Aluze 2011, č. 2 * Člověk v situaci: V. Šrámková, Amatérská scéna 2001, č. 1; J. Chuchma, LidN 31. 12. 2016, příl. Orientace.
Rozhovory: P. Bošek, Amatérská scéna 1970, č. 12; M. Cikánek, Práce 18. 2. 1971; V. Hrouda, RP 10. 8. 1987; M. Čaňková, Amatérská scéna 1988, č. 5; L. Lázňovská, Amatérská scéna 2002, č. 1; J. Šotkovský, Amatérská scéna 2006, č. 6; O. Kobza – J. Rolník, LitN 2006, č. 34; V. Hulec, DivN 2016, č. 13, příl.
K životním jubileím: M. Schejbal, Amatérská scéna 2012, č. 1.
Nekrology: J. Machalická, LidN 16. 4. 2021; J. Chuchma, Právo 22. 4. 2021, příl. Café; jhv (= J. H. Vitvar), Respekt 2021, č. 16; J. Vostrý ad., DivN 2021, č. 9.
Autor hesla: Zdeněk Hořínek (1994)
Aktualizace hesla: 15. 11. 2021
(mlp)
Aktualizace bibliografie: 15. 11. 2021
(mlp)