Slovník české literatury po roce 1945

STUDIJNÍ MATERIÁLY A DOKUMENTACE

1981 - 1989

Samizdatová edice Surrealistické skupiny v Československu, zaměřená převážně na překladové tituly

Edice vznikla v roce 1981 a byla kolektivní aktivitou Surrealistické skupiny v Československu, k jejímž členům patřili Karol Baron (1939–2004), František Dryje (*1951), Vratislav Effenberger, Jiří Koubek (*1950), Andrew Lass (*1947), Albert Marenčin (*1922), Alena Nádvorníková, Martin Stejskal (*1944), Ludvík Šváb (1924–1997), Jan Švankmajer (*1934), Eva Švankmajerová (1940–2005) ad. Redaktory publikací (ve svazcích explicitně neuváděnými) byli Vratislav Effenberger nebo Ludvík Šváb, popř. jiní členové skupiny.
Edice se soustředila především na překladové tituly. Využívány byly překlady Zbyňka Havlíčka (1922–1969) a Ludmily Vaňkové (*1927; někdejší přítelkyně Karla Hynka) z padesátých let, popř. jiné starší překlady v přepracovaných verzích, které vznikaly zásluhou mj. Stelly Pavlovské či Jindřicha Kurze. (Některé tyto překlady kolovaly mezi sympatizanty surrealismu ve strojopisných opisech již dříve, zejména v šedesátých let; jedním z jejich nejagilnějších šiřitelů byl básník Karel Šebek /*1941, od 11. dubna 1995 nezvěstný/). Nové překlady, které byly dílem Miroslava Drozda (*1943; vydavatele edice Auroboros), Vratislava Effenbergera, Jeana Ancela (vl. jm. Jan Vaněk /1928–2001/), Aleny Nádvorníkové či Evy Outratové (1912–1989), autoři dodávali v jednom strojopisném exempláři, který byl posléze v rámci edice rozmnožen. V jednotlivých svazcích byl zpravidla uváděn vydavatel (Surrealistická skupina v Československu), název edice a pořadové číslo svazku, dále bibliografické údaje originálu, z něhož byl překlad pořízen, a datace vzniku překladu či vydání publikace; zařazován byl též soupis dosud vydaných svazků edice.
Autorem vazby, potisku hřbetu a grafické úpravy titulního listu byl ve všech případech Martin Stejskal (ve svazcích explicitně neuváděn). Publikace formátu A4 byly rozmnožovány strojopisem na tenkém průklepovém papíře obvykle ve 12–15 kopiích, náklad byl závislý na kapacitě použitého psacího stroje a možnostech jednotlivých členů skupiny, střídajících se ve funkci opisovačů. Svazky byly sešívány kovovými svorkami do tvrdých desek černé, popř. jiné barvy. Do hřbetu byl vevázán šedý karton s knihtiskem natištěným titulem, a název knihy a jméno autora byly knihtiskem v černé barvě natištěny také na titulním listě. Edice zahrnula prokazatelně patnáct svazků, v některých případech dvoudílných, a svou činnost uzavřela na konci roku 1989.

Zatímco některé autorské publikace vydávali členové Surrealistické skupiny v Československu v tištěné samizdatové edici Le La, edice Studijní materiály a dokumentace byla koncipována jako knižnice „surrealistické četby“, která měla poskytnout podklady k pracovním (u vybraných titulů písemným) diskusím a analýzám uvnitř Skupiny. Vybírána proto byla převážně díla zahraničních surrealistů. Prvním svazkem byla prozaická kniha Hebdomeros malíře Giorgia de Chirico, dále zde vyšla próza Diderotův klavír od René Crevela, výbor z poezie Benjamina Péreta; z edice Auroboros byl převzat překlad prózy Juliena Gracqa V argolském zámku. Nejpočetněji byl v edici zastoupen André Breton: vyšly zde Manifesty surrealismu a prozaické texty Arkán 17 (spolu s Průhledy) a Šílená láska. Zařazena byla i autobiografická díla Tajný život Salvadora Dalího a vzpomínková kniha André Thiriona Revolucionáři bez revoluce, zabývající se problematikou politických ambicí a iluzí francouzských surrealistů, angažujících se svého času pro ideologii komunismu. Vztah francouzského surrealismu k hermetismu reflektoval básnicko-výtvarný sborník Zlato času, uspořádaný Martinem Stejskalem a současně vydaný v samizdatové edici Vladislava Zadrobílka Dokumenty. Zájem o hermetismus a esoteriku se promítl i do vydání publikace Egregory aneb Život civilizací od Pierra Mabille, zabývající se fenoménem tzv. egregorů (energetické osobitosti lidských skupin).
V menší míře věnovali vydavatelé pozornost českým tvůrcům hlásícím se k surrealismu. Vratislav Effenberger zde vydal Dílo Karla Hynka, jež uspořádal již v padesátých letech, a do edice zařadil též svůj výbor z básnického a esejistického díla Zbyňka Havlíčka Dialektika poezie a revoluce, který (stejně jako Havlíčkovu diplomovou práci Skutečnost snu) v samizdatu původně vydal již v roce 1979 za přispění Jaromíra Ptáčka (1925–2003). Z vlastního Effenbergerova díla v edici vyšel básnický výbor Lov na černého žraloka (později též v řadě Le La) a dvousvazková teoretická práce Modely a metody. Vědomí a imaginace.

V polistopadovém období vyšlo několik titulů ze Studijních materiálů a dokumentace veřejně, ovšem ne vždy v původním překladu. Nakladatelství Dauphin, jež vydalo několik svazků edice, využilo povětšinou původní překlady, které byly nově revidovány. Šlo o Bretonovy texty Arkán 17 (př. Zbyňka Havlíčka a Evy Outratové /Průhledy/, revidovaný Alenou Nádvorníkovou) a Šílená láska (původní překlad Zbyňka Havlíčka, revidovaný a posléze přepracovaný Stellou Pavlovskou, nově revidovaný Alenou Nádvorníkovou), dále Crevelův Diderotův klavír (př. Jan Vaněk) a Na argolském zámku Juliena Gracqa (př. Miroslav Drozd). Ludmila Vaňková publikovala v Nakladatelství Lidové noviny svůj překlad autobiografie Tajný život Salvadora Dalího (jehož první verze vznikla v padesátých letech, během dalších desetiletí text ovšem prošel několika proměnami a revizemi). Z Mabillovy knihy Egregory, kterou přeložil Jan Vaněk (pod pseud. Jean Ancel), vyšly ukázky v časopise Analogon (10/1993, 24/1998, 47/2006) a Logos (1/1990). Stejný osud potkal i Vaňkův překlad Thirionových Revolucionářů bez revoluce, z něhož taktéž vyšly pouze úryvky v Analogonu (15/1995, 22/1998). Pouze v podobě samizdatového překladu dosud existuje Chiricova kniha Hebdomeros, kterou v šedesátých letech s využitím staršího překladu Marie Pospíšilové do češtiny převedl Jindřich Kurz. Stranou zájmu polistopadových nakladatelů zůstaly překlady Effenbergerovy, tj. Manifesty surrealismu a výbor z poezie Benjamina Péreta; Manifesty surrealismu v polistopadovém období sice vyšly, ovšem v novém překladu Jiřího Pechara a Dagmar Steinové. Naopak Effenbergerovy edice v polistopadovém období využilo nakladatelství Torst jako základ souborného vydání díla Karla Hynka (S vyloučením veřejnosti; ed. Jan Šulc a Alena Nádvorníková) a v neopomenutelné míře též Zbyňka Havlíčka (Skutečnost snu; ed. Stanislav Dvorský).

Výtvarní spolupracovníci: Martin Stejskal.

LITERATURA

Bibliografie: Chronologie, in Surrealistická východiska 1948–1989 (2011, katalog výstavy).
Studie: F. Dryje: Dějiny neosamocenosti, Analogon 2005, č. 41/42 (zkrácená a upravená verze pod tit. Surrealistická skupina v Československu 1970–1989 též in Surrealistická východiska 1948–1989 /2011, katalog výstavy/); B. Solařík: „...nebude její činnost marná...“ Zápisky ze schůzek Surrealistické skupiny v Československu 1980–1989, Analogon 2004, č. 41/42.

Související odkazy

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Veronika Košnarová (2011)

Aktualizace textu hesla: 12. 10. 2015 (vk)

Aktualizace bibliografie: 12. 10. 2015 (vk)

zpět na hlavní stranu