David DRÁBEK
Otec je stavař, matka pracuje jako vychovatelka na ZŠ. David Drábek po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové (1988) vystudoval filmovou a divadelní vědu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (1995). S kolegou Darkem Králem založil a vedl autorské divadelní Studio Hořící žirafy (1993–2003, od roku 1997 bylo součástí Moravského divadla Olomouc), které od roku 2001 působilo na scéně zvané Hořící dům. V letech 1996–2000 Drábek pracoval jako dramaturg činohry Moravského divadla v Olomouci, 2005–2007 byl režisérem Divadla Minor v Praze a od ledna 2009 je uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové, kde působí rovněž jako režisér. Pohostinsky režíruje i na jiných scénách.
Debutoval roku 1992 povídkou v Českém deníku a dialogy v časopise Iniciály. Jeho hry publikuje časopis Svět a divadlo (v č. 3/1995 Jana z parku, v č. 5/1999 Švédský stůl, v č. 4/2004 Akvabely a v č. 1/2003 i dva obrazy ze hry Kostlivec: vzkříšení – Gringovo velmi pozdní odpoledne a Zachraňte vojína Urbana), hru Sněhurka – Nová generace uveřejnil Loutkář (v č. 2/2006). Autor též publikuje v týdeníku Reflex a spolupracuje s Českou televizí (od roku 2007 píše scénáře k pořadu pro děti Kabaret z maringotky). – Český rozhlas nastudoval hry Švédský stůl (režie Michal Bureš, 2004), Vykřičené domy (2007) a Koule (2011, obě r. Aleš Vrzák), německá stanice Rundfunk Berlin-Brandenburg natočila Akvabely (režie Robert Schoen, 2007). – V divadle Husa na provázku Vladimír Morávek autorsky i režijně připravil montáž z Drábkových her pojmenovanou České moře (prem. 2009). Výseč z dramatu Vykřičené domy se stala součástí inscenace Tvrdě/měkce (režie M. Františák; 2010); Chmýří bylo uvedeno v rámci inscenace Nebe nepřijímá (r. Martina Schlegelová; 2010). – Drábkovo nejúspěšnější drama Akvabely bylo otištěno ve sbornících v angličtině, španělštině, ruštině, polštině, rumunštině a samostatně vyšlo též v němčině (Kunstschwimmer, Berlin 2006). – Jana z parku (za rok 1994) a Akvabely (za rok 2003) získaly 1. místo v Ceně Nadace Alfréda Radoka za původní hru a Náměstí bratří Mašínů místo 2. (za rok 2007). Akvabely a Náměstí bratří Mašínů obdržely Cenu Alfréda Radoka za (uvedenou) českou hru roku (2005, 2009). – V rukopise zůstává hra Unisex (2009).
Drábek je nejvýraznějším dramatikem generace debutující po roce 1989. Předmětem jeho díla je kritika globalizace, především populární kultury a masmédií. V prvním tvůrčím období tíhl k „divoké grotesce“ (Vařila myšička myšičku, Kosmická snídaně aneb Nebřenský, Švédský stůl, Kostlivec v silonkách a Kostlivec: Vzkříšení), poté se obrátil spíše k sociální a intimní tematice (Kuřáci opia, Embryo čili Automobily východních Čech,
Akvabely, Vykřičené domy, Náměstí bratří Mašínů). Drábek píše činohry i muzikály (Ještěři), rozhlasové hry (Vykřičené domy, Koule), hry pro děti a mládež (Čtyřlístek! Sněhurka – Nová generace, Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci, Hračky) a rovněž „zapisuje“ výsledky kolektivního autorství (hry vzniklé spoluprací se členy Malého Vinohradského divadla: Děvčátko s mozkem /Od soumraku do úsvitu/ a Berta;
či Noc oživlých mrtvol vytvořená s herci Klicperova divadla).
Inspirován kabaretem i kultovními postmoderními filmy a pluralitou formy se Drábek snaží podat odpovídající obraz společnosti. Dosahuje toho zejména epizodickou stavbou her (Kostlivec v silonkách, Kostlivec: Vzkříšení, Akvabely), míšením žánrů (Náměstí bratří Mašínů), „transmediálními“ montážemi, v nichž se jakoby přechází z jedné reality do druhé (Žabikuch), prokládáním děje surreálnými obrazy (Jana z parku), odkazováním (všudypřítomné jsou motivy nakupování a reklamy), „recyklováním“ námětů (Sněhurka- Nové generace či Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci) a intertextovým provazováním (např. citacemi umění všeho druhu).
Aplikací mediálních postupů na tvorbu zápletky odhaluje způsoby, které skutečnost bezezbytku ekonomizují nebo mění ve virtuální realitu (cestu, jakou média „inscenují“ reálné události, ukazuje např. ve hře Kostlivec: Vzkříšení). Nejdůrazněji obviňuje televizi, neboť prezentuje skutečnost jako hotovou a neměnnou (Kostlivec v silonkách). V zápletkách Drábkových her se tak střetají tradiční evropské hodnoty s amerikanizovaným světem, v němž téměř vše nabývá povahu zboží. Takřka všechny Drábkovy postavy jsou oběťmi medializované společnosti. Podléhají nabídce zábavy, vytvářejí si falešné potřeby a závislost, která často končí smrtí (např. Kuřáci opia). Úzkostnou vazbu člověka na média či na zboží Drábek vykresluje nejen jako důsledek sociální indiference a dezintegrace, ale i jako prostředek diskriminace (mj. paroduje seriály zvané mýdlové opery, které deformují obraz ženy). Odsudek podbízivé kultury obrazu ústí v kritiku úpadku mezilidské komunikace (rovněž skrze různorodě patologický dialog – např. ve hře Unisex).
BIBLIOGRAFIE
Dramata – Knižně: Kuřáci opia
(2002); Náměstí bratří Mašínů (2009 i prem.); Koule (2011). Souborné vydání: Hořící žirafy /prem. 1994/ + Jana z parku /prem. 1995/ + Kosmická snídaně aneb Nebřenský /prem. 1997/ + Švédský stůl /prem. 1999/ + Kostlivec v silonkách /prem. 1999/ + Kostlivec: vzkříšení /prem. 2003/ + Embryo čili Automobily východních Čech /prem. 2004, uváděno též s tit. Embryo čili Silicon Baby/ (DD 2003). Scénicky: Vařila myšička myšičku (1996); Sousta (jevištně s tit. Malá žranice, 2003); Čtyřlístek! (2004); Žabikuch (2005); Akvabely (2005); Děvčátko s mozkem (2005); Sněhurka – Nová generace (2006); Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci (2006); Berta /od soumraku do úsvitu/ (2008); Ještěři (2009); Noc oživlých mrtvol v televizní country-show Beverlyho Rodrigueze (2010); Hračky (2010); Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen (2010).
Příspěvky ve sbornících: Česká divadelní hra 90. let (2003, zde Jana z parku); Opowieści o zwyczajnym szaleństwie (2006, zde Akvabely a Švédský stůl); Teatru Ceh de azi (2006, zde Akvabely); Teatro checo contemporáneo (2009, zde Akvabely); Vaclav Gavel i drugije (2009, zde Akvabely); Czech plays. Seven new works (2009, zde Akvabely).
LITERATURA
Studie a články: M. Reslová: Obraz, záznam nebo komentář doby?, SaD 1995, č. 5; V. Just: Tápavé hledání stylu? Nad texty a jejich inscenacemi ze soutěže o Cenu Alfréda Radoka, DivN 1995, č. 19; L. Jungmannová: Dnešní divadlo současnou hru nepotřebuje : Ale co kdyby..., Labyrint revue 1999, č. 5/6; T. Lazorčáková: Kult "groteski" w dramacie czeskim jako refleksja o wspólczesności, in: Pohledy / Punkty widzenia (2000); J. Mlejnek: Cosi ve vzduchu. Texty o divadle 1990–2000 (2000); V. Mikulka: David Drábek a jeho opiáty, DivN 2002, č. 16; V. Šebesta: David Drábek, SaD 2003, č. 1; M. J. Švejda: Hry Davida Drábka: první bilance, DivN 2003, č. 15; J. Machalická: Divadelní hry, LidN 19. 8. 2003; D. Iwashita: Drama, LidN 13. 9. 2003; H. Dědek: David Drábek, Reflex 2004, č. 27; M. Velíšek: Vyslovit se, SaD 2004, č. 4; J. Erml: Hořící žirafy na kosmických, virtuálních a pohádkových stezkách, SaD 2006, č. 5; L. Jungmannová: Totalitaryzm i "coolness" – jak to pogodzic?, in Opowiesci o zwyczajnym szalenstwie (2006); L. Jungmannová: Jak napsat hru nové vlny, A2 2006, č. 12; K. Dolenská: Třikrát Minor, Loutkář 2007, č. 2; D. Viceníková: Postmoderní psaní Davida Drábka, v programu k inscenaci Drábkova Švédského stolu (Brno 2007); M. J. Švejda: Náměstí bratří Mašínů: vzor Drábek, vzor Morávek, SaD 2010, č. 2.
Recenze: Hořící žirafy J. Roubal, MFD 5. 2. 2003 * Jana z parku: T. Lazorčáková, LidN 31. 5. 1995; J. Škorpil, Denní Telegraf 19. 10. 1995; M. Reslová, Týden 1995, č. 21; T. Lazorčáková, DivN 2002, č. 1 * Vařila myšička myšičku: R. Tesárková, Slovo 4. 11. 1997; J. Škorpil, Cavea 1997, č. 5; M. J. Švejda, Cavea 1997, č. 5 * Kosmická snídaně aneb Nebřenský: Z. A. Tichý, MFD 10. 6. 1997; J. P. Kříž, Právo 21. 7. 1997; J. P. Kříž, Právo 1. 7. 2006; V. Just, LitN 30. 10. 2006; B. Uhlířová, A2 2006, č. 29 * Švédský stůl: P. Pogodová, MFD 6. 4. 1999; D. Chlupáček, DivN 1999, č. 7; M. Reslová, SaD 1999, č. 5; K. Bartošová, LidN 25. 6. 2007; V. Čech, Kam v Brně 2007, č. 9; M. Uhde, DivN 2007, č. 17 * Kostlivec v silonkách: J. P. Kříž, Právo 24. 7. 2000; R. Burián, Rovnost 18. 6. 2001 * Kostlivec: Vzkříšení: J. P. Kříž, Právo 6. 2. 2003; T. Lazorčáková, LidN 27. 3. 2003 * Embryo čili Automobily východních Čech (též jako Embryo čili Silicon Baby): N. Chovancová, DivN 2004, č. 8; P. Páluš, Olomoucký den 13. 10. 2005 * Akvabely: E. Skokanová, Hradecké noviny 2. 5. 2005; P. Mareček, MFD (příl. Hradecký kraj) 10. 5. 2005; Z. A. Tichý, Reflex 2005, č. 19; K. Král, Svět a divadlo 2005, č. 5; J. Kerbr, DivN 2005, č. 11; J. Herman, DivN 2005, č. 16; J. P. Kříž, Právo 23. 2. 2006; Z. Brandejská, DivN 2006, č. 3; J. Kerbr, DivN 2006, č. 3; S. Sojitrawlla, Theater der Zeit 2006, č. 9 * Žabikuch: J. P. Kříž, Právo 1. 3. 2005; J. Machalická, LidN 7. 10. 2005; L. Gregor, MFD 26. 11. 2007 * Sněhurka – Nová generace: L. Jiřička, Respekt 2006, č. 16; J. P. Kříž, Právo 18. 3. 2006 * Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci: J. P. Kříž, Právo 22. 11. 2006 * Vykřičené domy: A. Zemančíková, LitN 2007, č. 12; R. Matys, Týdeník Rozhlas 2007, č. 27 * Ještěři: M. Reslová, HN 26. 5. 2009; J. Machalická, LidN 27. 5. 2009; J. P. Kříž, Právo 2. 6. 2009; P. Mareček, MFD 6. 6. 2009; I. Žáček, DivN 2009, č. 12; J. Rejžek, LidN 27. 5. 2010 * Náměstí bratří Mašínů: J. Kerbr, DivN 2009, č. 18; P. Mareček, MFD (Východní Čechy) 20. 10. 2009; M. Reslová, HN 14. 10. 2009; M. Mikyska, DivN 2009, č. 22 * Noc oživlých mrtvol v televizní country-show Beverlyho Rodrigueze: M. Reslová, HN 23. 2. 2010; P. Mareček, MFD (Východní Čechy) 25. 2. 2010; V. Just, LidN 25. 2. 2010 * České moře: K. Kubíčková, MFD, příl. Víkend, 7. 11. 2009; L. Mareček, MFD 9. 11. 2009; J. Němec, Host 2010, č. 1; I. Žáček, DivN 2010, č. 2; V. Závodský, Týdeník Rozhlas 2010, č. 5 * Hračky: J. Joseph, Studentský Svět a divadlo 2010, č. 4 * Chmýří: R. Sikora, LiDN 1. 10. 2010.
Rozhovory: M. Reslová: Možná to spěje k nějakému ráznému zúčtování... SaD 1995, č. 3; V. Kohoutek: Jana z parku, Hanácké noviny 22. 4. 1995; I. Pustějovská: Hydra zatím nad hněvem nezvítězila, Moravskoslezský den 12. 6. 1996; D. Hrbek: Vařila myšička myšičku, Kdy-kde-co v Olomouci 1996, č. 5; J. P. Kříž: Jsem někde v hledišti a ani nedýchám, Právo 12. 8. 1997; Psaní divadla je pro Davida Drábka terapií, MFD 4. 6. 1997; P. Bielesz: V jednu chvíli to vypadalo... Hanácký a středomoravský den 22. 12. 1999; P. Bielesz: Kostlivec v silonkách zesměšňuje televizní svět, Olomoucký den 9. 1. 2001; T. Lazorčáková: Divadlo musí být živé a řvavé, LidN 3. 1. 2002; A. Hanáčková: Na okraji města stáda žiraf žhnou... Psí víno 2003, č. 25; R. Václavík: Studio Hořící žirafy definitivně končí, MFD (Střední Morava) 13. 12. 2003; H. Dědek: Myšpulín v Minoru, Reflex 2004, č. 47; P. Mareček: Dnes už dělám jen to, čemu věřím, MFD (Hradecký kraj) 6. 12. 2005; A. Balíčková: Mé hry jsou vtipné, ale ne veselé, A2 2006, č. 16; V. Bednářová: Sněhurka – Nová generace, Reflex 2006, č. 8; H. Dědek: Planeta opic, Reflex 2006, č. 45; J. Machalická: Konzervování divadelních mrtvolek mě nebere, LidN 29. 10. 2008; P. Mareček: Do Hradce jsem se zamiloval, MFD (Hradecký kraj) 12. 1. 2009; Z. Nováková: Nefalšovaný superman, Xantypa 2009, č. 10; M. Reslová: Chtěl bych být neomalený a nesmlouvavý, HN 28. 8. 2009; P. Mareček: Když do show vtrhnou zombie, MFD (Hradecký kraj) 18. 2. 2010; I. Fričová: Klicperovo divadlo je má továrna na čokoládu, Hradecký deník 1. 3. 2010; J. Machalická: Sklízím „akvabelí“ úrodu, LidN 23. 3. 2010; P. Mareček: Na Kliceprovo divadlo jsem pyšný, MFD (Hradecký kraj) 19. 6. 2010; P. Mareček: Tragikomickým žánrem jsem nasáklý jako knot petrolejem, MFD (Hradecký kraj) 27. 9. 2010; J. Machalická: Snad i Viewegh mi na pár vteřin záviděl, LidN 26. 3. 2011.