REVUE SMARAGD
Revue Smaragd vycházela v nakladatelství Mladá fronta od roku 1969 jako časopis na pomezí knižní a periodické publikace. Po celou dobu ji řídil původně sinolog Walter Stamberger (1921–1997), odpovědnou redaktorkou byla Stanislava Chvojková. K redakční radě (uváděné jako poradní kruh jen v prvních dvou číslech) patřili František Jungwirth, Václav Kocourek, Milan Kopřiva, Eva Outratová, Milan Schulz, Jiří Šalamoun a Josef Škvorecký. Revue novinového formátu měla velmi výraznou výtvarnou podobu (sestavil a graficky upravil Milan Kopřiva, ilustrátoři Pavel Brom, Jaroslav Malák, Zdeněk Mézl, Jiří Šalamoun a další). Vzhledem k tomu, že Stamberger byl signatářem petice Dva tisíce slov (1968) a že část redakční rady odešla do exilu, bylo vydávání revue ukončeno již po roce po pouhých třech číslech, ačkoliv byl již naplánován a rozvržen obsah dalších tří čísel (4–6).
Po vzoru anglosaských časopisů, věnovaných detektivnímu žánru (mj. Ellery Queen’s Mystery Magazine a Alfred Hitchcock’s Mystery Magazine) se revue snažila nabízet pestrou směs překladů detektivních povídek (a také povídek z oblasti sci-fi a hororu). Vedle zakladatelů žánru (Wilkie Collins, A. C. Doyle, Maurice Leblanc, E. A. Poe, H. G. Wells) přinášela práce autorů pozdějších generací (mj. Jack Ritchie, Dashiell Hammett, Dorothy L. Sayersová, Roald Dahl) a někdy překvapivě i autory odlišných žánrů (Franz Kafka, Knut Hamsun). Kromě oddechové četby redakce zařazovala také esejistické texty (např. v č. 1 esej Mary Hottingerové Detektivka a kriminální román), popřípadě humoristicky laděné studie (v č. 2 text Hanse Traxlera o pohádce Perníková chaloupka z hlediska moderní kriminalistiky). Povídky byly průběžně doplňovány reklamami, anekdoticky zabarvenými kvízy, výběrem z kalendářového čtení z počátku 20. století, sérií detektivních miniatur o nadporučíku Vernerovi, kde se o vyřešení měli pokoušet sami čtenáři, případně volným čtením na pokračování z knihy Juliana SymonseSlavní detektivové atd. Pokus o zařazení původní české detektivky (parodie na postavu prvního českého detektiva Léona Cliftona v č. 3) se již nestačil rozvinout. Revue se nevyhýbala ani zahraničním komiksům (mj. Až jednou delfíni...Pierra Castexe a René Deynise nebo ukázka práce Edwarda Goreye); osobité byly též dřevoryty českých autorů, ilustrující texty starých kramářských písní. – Každé číslo bylo nazváno podle titulní povídky (č. 1 Páni detektivové se představují; č. 2 Hrobník má zpoždění; č. 3 Konec Léona Cliftona). Jako překladatelé s revuí spolupracovali zejména Josef Feigl, Walter Stamberger, Milada Taterová a Jiří Novák, Taťána a Emanuel Tilschovi ad.