Ivan LANDSMANN

 Landsmann ve své tvorbě naturalisticky a bez patosu zachycuje skutečnost, kterou ztvárňuje ve formě nepoetického záznamu o životě. Osobní zážitky či příběhy přátel pro něj představují bohatý empirický materiál, který zpracovává bez stylizačních či redukujících literárních zásahů. K čistě autobiografické inspiraci se v textech přiznává, zachovává jména skutečných osob a sugestivně prezentuje vlastní zážitky z prostředí dolů a především z období života v emigraci. Pro jeho prózy je charakteristický neotřelý, drsný jazyk a syrová autenticita formálně přetavená do hutného toku vyprávění. Jeho psaní se tak více než k ryze uměleckým textům přibližuje k dokumentu o stavu světa a života samotného autora. Až třináct let po dokončení vyšel román Pestré vrstvy, ve kterém autor s využitím specifického hornického slangu a vulgarismů zachycuje každodenní osudy havířů v dolech a první měsíce své emigrace. Popis dvouměsíčního pobytu v Kanadě odhaluje samotu člověka odkázaného na pomoc druhých, pocit ztracenosti v cizí kultuře, ale především v cizím jazyce. Rovněž v dalších románech zaznamenává Landsmann své osobní zážitky z pobytu v Holandsku; individuální osud emigranta představuje nejčastěji jako situaci uvězněného člověka ve svobodném světě. Téma vykořeněnosti, prožitek bezdomoví, složitost návratů z emigrace zpět do Čech a komplikované porevoluční životní existence jsou v textech soustavně překonávány rozptýlením s přáteli (se ženami), ale především alkoholem (Vězení na svobodě, Šestý smysl, Smetanová revoluce). Pouze v románu Fotr se Landsmann částečně, resp. zdánlivě odpoutal od ryze autobiografické inspirace a předkládá příběh chlapce z malé vesnice, který se ocitá v Praze v době před vypuknutím druhé světové války.