Detektivní román s parodickými prvky z prostředí pražské "lepší" společnosti 30. let.
Román je rozdělen do 68 číslovaných kapitol se synoptickými podtituly. Je vlastně vyprávěním o vyprávění: stárnoucí dr. Pivoňka, major Bezpečnosti, krátí čas sobě i nudícím se frekventantům odborářské rekreace povídáním o svém prvním případu z 30. let. V redakci pražského snobského a trochu ztřeštěného literárního časopisu Osvobozená lyra (za možnost zde publikovat jsou autoři nuceni zaplatit) je zavražděn jeho šéfredaktor, přítel dr. Pivoňky. Řešení případu se samozřejmě ujímá policie, jejím představitelem je ironický nepřítel žen inspektor Vodička. Tíhu vyšetřování přijímá rovněž soukromá detektivní kancelář Ostrozrak, zosobněná bláznivým šéfem Tomem Lomalem a začínajícím detektivem, vypravěčem příběhu, doktorem filozofie Pivoňkou. Ten při své práci přichází do styku s pestrou paletou lidských typů ze všech společenských vrstev, od galérky a gangsterů přes intelektuály až ke světu velkého kapitálu a krásných dam. Odhaluje postupně různé stopy, které jej podle zákonitostí detektivního žánru vedou špatným směrem. Peripetie vyšetřování však přes svou scestnost většinou skrývají alespoň část správného řešení. Jako motivy činu se postupně vynořují a jsou zavrhovány drogy, žárlivost, nactiutrhání, peníze. Napětí je udržováno až do posledního okamžiku, kdy se hroutí i nejpravděpodobnější varianta řešení a přichází ta nejméně očekávaná a pro hrdinu velmi hořká.
Román je svébytnou a velmi kultivovanou variací na klasické schéma detektivek a prozrazuje detailní (a to i teoretickou) poučenost v oboru. Navíc však má ještě zřetelnou mírně parodistickou rovinu. Řada postav je úsměvnou karikaturou, autor má od díla odstup, který je evidentní v míře užité ironie, hlavně vůči světu pseudoliterátů z okruhu Osvobozené lyry (autorské zázemí časopisu se rekrutuje převážně ze zneuznaných grafomanů, jejichž "dílo" je v románu bohatě dokumentováno). Svou roli zde hrají i jazykové skrývačky, které slouží ke svedení detektiva i čtenáře na falešnou stopu. Funkci dr. Watsona plní Pivoňkovo děvče, původně "fabrička", detektivovou zásluhou pak prodavačka v luxusním domě módy, hezká a jednoduchá Božka Skovajsová. Propracovaná, značnou mírou nadsázky nadaná a shovívavě parodická kresba postav (továrník Zdeborský, šéf Ostrozraku Tom Lomal, inspektor Vodička) spolu s umně navozeným koloritem specifických prostředí (od přepychových salónů až po brlohy) tvoří základ svérázné atmosféry díla. Autor také nezakrývá jistou míru sociálního cítění, které je však připomenuto jen stopově, v názorech a postojích hlavní postavy.
Dr. Pivoňka je v centru dění i dvou následujících detektivních příběhů Vražda se zárukou (1964) a Vražda v zastoupení (1967), do nichž přecházejí také další postavy (Božka, Vodička, Zdeborský). Jejich děj je situován do období tzv. druhé republiky a do r. 1941 a důležitou součástí děje jsou i dobové politické okolnosti. Pivoňka vyzrává z počátečního "nedetektiva" v postavu skutečného velkého kriminalisty. Celý volný cyklus je podstatným příspěvkem k "pokleslému" žánru v českém literárním kontextu. Svými ambicemi vstupují tyto detektivky do dvou příbuzných žánrových linií. Dr. Pivoňka se stává rovnocenným partnerem prvního "velkého" českého detektiva - kapitána Exnera, kterého na literární scénu uvedl V. ERBEN poprvé v r. 1964 v románu Poklad byzantského kupce. Druhá linie, do které Zábranovy detektivky přesahují, obsahuje ta románová díla, která detektivní zápletku využívají k psychologicky hlubšímu a podloženějšímu vyhrocení obecně lidské situace (H. BĚLOHRADSKÁ, Poslední večeře; J. ŠKVORECKÝ, Lvíče; L. FUKS, Příběh kriminálního rady, 1971; V. HEJL, Ex offo; A. VOSTRÁ, Než dojde k vraždě). Odlehčená výpovědní perspektiva vytváří v Zábranových detektivkách atmosféru blízkou podobně zaměřeným dílům K. ČAPKA či J. MARKA. V otázce autorství prozaických děl a některých překladů podepsaných básníkem a esejistou a překladatelem JANEM ZÁBRANOU (4. 6. 1931 v Herálci u Humpolce - 3. 9. 1984 v Praze) došlo po r. 1989 ke sporu, když se k němu polemicky přihlásil J. ŠKVORECKÝ.
Lit. J. Honzík: Víc než pouhé dobrodružství, RP 4. 2. 1963; O. Sus: Omlazená detektivka se směje, Plamen 1963, č. 7; J. Hrabák: Česká kriminální literatura po válce, in Napínavá četba pod lupou, Praha 1986; O. Sirovátka: Literatura na okraji, Praha 1990; Josef Škvorecký objasňuje, LidN 29. 12. 1990; J. Škvorecký: Jak jsme s Honzou Zábranou psali dějiny Československa, LitN 1991, č. 26-27 (příl. LidN 27. 6. a 2. 7. 1991); O. Špilarová: Tajemství nebo metamorfóza?, LitN 1991, č.6; J. Trávníček: Slovo svírané dějinami, in Jistota nejhoršího, Praha 1991.
(Miroslav Zelinský, Slovník české prózy, 1994)