Společenský román z průmyslového prostředí severních Čech.
Příběh sedmadvacetiletého Kamila Coufala, všestranně nadaného inženýra, je rozdělen do tří částí (Kariéra, Havárie, Útěk), které se dále člení na číslované kapitoly. Ctižádostivý mladý muž pracuje jako mechanik provozu v litvínovském chemickém závodě. Ani významné a dobře placené místo, ani manželství s půvabnou Zdenou a roční Ditunka mu však ke spokojenosti nestačí. Touží rychle získat byt, co nejlépe ho zařídit a především vlastnit zahraniční vůz, který pokládá za nezbytný atribut vyššího společenského postavení. Proto si v pracovní době přivydělává překládáním technické literatury a po nocích hraje na klavír ve vinárně. Třicet tisíc má slíbeno za instalatérský melouch na luxusní chalupě protřelé dvojice Petra a Reginy Šepkových, jejichž bohatství závistivě obdivuje. Honička za penězi nutí Kamila odbývat rodinu i zaměstnání. Zanedbáním údržby benzinového potrubí zaviní havárii čerpadla, která pro závod znamená obrovské škody a Kamila přivede před disciplinární komisi. Manželství se ocitá v krizi. Zdena uvažuje o rozvodu, protože si svého muže přestává vážit a protože ji navíc přitahuje lékař Pavel Kraus, v jehož ordinaci pracuje jako zdravotní sestra. Ostré spory má Kamil se svým otcem, náměstkem ředitele závodu. Pokořuje ho i poznání, že při koupi auta se nechal od Petra Šepky napálit. Ztroskotání v pracovní oblasti i v soukromém životě prožívá Kamil jako hluboký otřes. Po horečných pokusech ohlušit se alkoholem a krátkodechým erotickým dobrodružstvím nalézá však nakonec vnitřní rovnováhu a také sílu nést chlapsky následky svých činů.
Havárie náleží k realistickému typu akční prózy, v níž je role vypravěče oslabena a bohatě se naopak využívá dialog. Příběh autor komponuje na principu dvou částečně se překrývajících výpovědí o téže situaci, která je líčena (někdy formou vnitřního monologu) z pohledu Kamila a Zdeny. Vedle vcelku obyčejné, vyrovnané ženy je Kamil představen jako výjimečně schopný a pracovitý člověk, jenž však své schopnosti využívá vypočítavě a žene se za pochybným životním ideálem bez nejmenších mravních ohledů. Teprve v závěru se oba manželé shodnou na společné představě štěstí, které nalézají ve vzájemné rodinné lásce. Explicitní, doslovné, někdy až polopatistické vyjádření patří k charakteristickým znakům Švejdovy prózy: "Tohle je štěstí, napadlo ho. Tohle je štěstí a jak může být prostinké." - "Tohle je štěstí, napadlo ji. My dva a Ditunka." Kladný pól v typologickém rozvržení postav představuje Kamilův otec, laskavý a čestný člověk, nezištně oddaný své práci. Jako vysloveně negativní typ je na druhé straně pojat číšník Petr Šepka, jímž Kamil sice pohrdá, ale jehož praktiky napodobuje. Ústřední postavu Kamila, který přes všechny své špatné vlastnosti je líčen se značnou dávkou autorských sympatií, Švejda psychologicky nepropracovává, nehledá niterné příčiny jeho chování. V autorově zorném úhlu se objevuje řada kriticky traktovaných jevů, jako např. špatné životní prostředí severních Čech, otázka zaměstnanosti žen, ale v prvé řadě kariérismus, bezhlavé hromadění majetku, závist a bezohlednost jakožto rysy soudobého maloměšťáctví. Švejda je dobrý pozorovatel, výborně zná popisované prostředí a dovede je přiblížit typickým detailem. Vše dělá dojem živé současnosti, ale hlubší sociálně kritický obraz doby kniha nepodává. Vidění světa je statické, pravé důvody hrdinovy havárie (druhý, symbolický význam titulu knihy) autorovi unikají. Tíživé aktuální téma - nebezpečí konzumní životní filozofie, kterou před mladé lidi stavěla společnost 70. a 80. let, otevřel Švejda spíše mimoděk. Kamilův příběh má charakter morality a priori předpokládající, že po provinění zákonitě následuje trest a posléze náprava.
Havárie je první knižně vydaná práce JIŘÍHO ŠVEJDY (nar. 29. 8. 1949 v Litvínově). Dříve autor napsal román Dva tisíce světelných let, který však z nakladatelských důvodů vyšel až v r. 1978. Havárie zaujala uprostřed 70. let svou aspirací na širší a věcnou výpověď o postavení a ideálech mladých lidí v současné společnosti (dané téma vědomě uchopené jako dobově příznačný fenomén ztvárnil po letech Z. ZAPLETAL v románu Půlnoční běžci); zapůsobila také kompoziční jistotou a lehkou fabulací. Zřetelná je závislost Havárie na díle V. PÁRALA: oba autoři situují děj do severočeských chemických závodů, jejichž prostředí dobře znají z vlastní zkušenosti, své hrdiny zobrazují bez hlubší psychologizace, a to ve sféře soukromé i pracovní. Podobnosti jsou patrné i v oblasti stylu (zjednodušená větná stavba, hutný popis). Prvky ironie, satiry a grotesky, pomocí nichž PÁRAL nemilosrdně analyzuje moderního měšťáka, Švejda neužívá. Další díla, která po Havárii následovala poměrně rychle za sebou - Kdybych zemřel (1978), Požáry a spáleniště (1979), Dlouhé dny (1981), Moloch (Hledání rovnováhy, 1983; Konec sezóny, 1985), Okna bez mříží (1983), Ve vrcholu pyramidy (1986), Krasohled (1989), Přejezd (1991) aj. -, vycházejí tematicky z autorovy životní empirie a obměňují čtenářsky vděčná syžetová schémata prvotiny (silní muži a krásné ženy, manželské krize, vztah otce a syna, erotické zážitky, to vše provázeno nezávaznou kritičností). Ani po tvárné stránce není ve Švejdově tvorbě patrný zřetelnější vývoj. Konvence se projevuje jak v romaneskní výstavbě díla, tak v nivelizaci jazykových prostředků. - Havárie byla r. 1985 zfilmována (režie A. KOPŘIVA).
Lit. J. Heřtová: Závaznost tématu i talentu, LitM 1976, č. 4; Jak já to vidím (recenze V. Steklače, J. Pavelky a M. Horanského), MF 6. 3. 1976 (příl. UM); J. Lukeš: Ještě jednou severočeská škola, Tvorba 1978, č. 50 (o Kdybych zemřel); J. Hájek: K některým problémům mladé prózy, Tvorba 1980, č. 32; Š. Vlašín: Romanopisec životních havárií, in Ve škole života, Praha 1980; L. Knězek in J. Š.: Havária, Bratislava 1982; P. Janoušek: Moloch psaní, Kmen (příl. Tvorby) 1985, č. 46 (o románu Moloch) + J. Š. - povídkář, Kmen (příl. Tvorby) 1986, č. 45 (o knize Na vrcholu pyramidy); M. Jungmann: Trampoty mladého spisovatele, in Cesty a rozcestí, Londýn 1988 (o románu Dlouhé dny); J. Schneider: Od jedenácti k pěti, Tvorba 1989, č. 44 (o Krasohledu); K. Hvížďala: Český román 1975-1980, Tvar 1990, č. 3 (o románu Moloch); J. Lukeš: Literární realita pravá a nepravá, in Prozaická skutečnost, Praha 1982; Nemohu jenom psát knihy, Kmen (příl. Tvorby) 1987, č. 14; S J. Š. nejen o třech "D", RP 1. 9. 1990, příl. Haló sobota (rozhovor).
(Marie Uhlířová, Slovník české prózy, 1994)