Humoristicko-satirický román z vojenského prostředí první půle 50. let.
Próza, odehrávající se v několika podzimních měsících r. 1951 ve vojenské posádce v městečku Kobylec, sestává z devíti kapitol, zpravidla s delšími, obsahovými názvy. Závěrem jsou uvedeny údaje o místě a době vzniku (Praha, jaro-zima 1954). Text je opatřen předmluvou J. VOSKOVCE nazvanou Rekomandace, ilustracemi J. BRYCHTY, dedikací, dále poděkováním spisovatelce J. BLAŽKOVÉ "za odbornou revizi československého jazyka" a obvyklým, zjevně ironicky míněným upozorněním na smyšlenost osob i dějů. Hlavní hrdina, intelektuál v roli velitele tanku, rotný dr. Daniel (Danny) Smiřický, "člověk bojácný, a proto svědomitý", životní pragmatik, prochází obvyklými peripetiemi závěru vojenské služby v poúnorovém totalitárním Československu. Leccos z dějové linky napovídají už tituly jednotlivých epizod: Sedmý tankový prapor v útoku na spěšně vybudovanou obranu nepřítele, Provedení zkoušek FO (= Fučíkův odznak) u Sedmého tankového praporu, Noc v posádkovém vězení, Divizní kolo armádní soutěže tvořivosti atd.). Danny neúspěšně usiluje svést pražskou přítelkyni Lizetku ("tu radlickou svini s akademickým titulem"), s níž se ocitá ve snobském a demoralizovaném prostředí parazitujících společenských špiček. Za Dannyho návštěvy Prahy je konfrontována kasárenská potěmkiniáda se schizofrenní realitou české společnosti v období tzv. kultu osobnosti (např. prostřednictvím v soukromí ostře protirežimně naladěných, ale jinak konformních Lizetčiných rodičů). Milostné neúspěchy u Lizetky (Ludmily) si Danny nahradí sexuálními hrátkami s intelektuálně nekomplikovanou Janou, ženou svého nadřízeného - nadporučíka Pinkase.
Tankový prapor osobitě odráží vše prostupující schizofrenickou podvojnost, plynoucí ze společenského klimatu založeného na importované lži a přetvářce. Těží ze střetu nepřestupitelného absurdního dogmatu, armádní mašinérie a omezenosti jejích reprezentantů na straně jedné a reality na straně druhé. Jediným východiskem, umožňujícím jedinci zachovat si alespoň zdání lidské důstojnosti, je přitom s animalitou hraničící pasívní rezistence. Střet dvojího světa nikterak není výsledkem autorské strategie: vyvěrá z pouhého záznamu neutěšeného obrazu tehdejší doby. Škvorecký se v Tankovém praporu pohybuje téměř výlučně na úrovni prvního plánu. Komika a satirický tón knihy stojí na dvojím, vzájemně se prolínajícím základě: jazykovém a situačním. Autor lehce fabuluje, staví živý dialog, ve kterém cestou bohatě diferencovaných jazykových prostředků charakterizuje jednající postavy. Sahá k obecné češtině, hanáckému nářečí, nejčastěji k vulgárnímu chlapáckému slangu mužstva či oficírské hantýrce, pracuje s rusismy ve slovní zásobě i syntaxi, cituje z kasárenského folklóru (nejrůznější veršovánky a popěvky, pohádka o "veliké prdeli") a vojenské "českoslovenštiny". Tyto jazykové vrstvy pronikají také do hutné, vesměs spád vyprávění dynamizující autorské řeči (subjektivizovaná er-forma). Epický spád podporuje i jednoduchá, lineární kompozice, respektující v podstatě kauzální i časovou následnost. Jednotlivé kapitoly jsou obvykle autonomními, pointou sevřenými segmenty. Humorný efekt vzbuzují často již sama jména protagonistů, která prozrazují Škvoreckého zálibu v karikatuře (rotný Bivoj Balík, major Borovička, zvaný Malinkatej ďábel, politruk poručík Hospodin, kapitán Matka, vojín Pravomil Poslušný ad.). Výsledkem je panoptikum nejrůznějších postav i epizodních figurek.
Tankový prapor náleží k Škvoreckého volné pentalogii, v níž vystupuje v mnohém autobiografická postava Dannyho Smiřického. Nalezneme ho již ve Zbabělcích, později v Miráklu, Prima sezóně (Toronto 1975, Praha 1990) a Příběhu inženýra lidských duší. Díky atraktivnímu tématu patří Tankový prapor k nejpopulárnějším Škvoreckého prózám. Po zcenzurovaných pokusech o uveřejnění v Literárních novinách a Kulturní tvorbě se r. 1968 dočkaly publicity podstatné výňatky v časopise Plamen. V Čs. spisovateli už kniha po okupaci nevyšla: sazba byla po stránkových korekturách rozmetána. V listopadu 1971 se román stal prvním titulem nakladatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers v kanadském Torontu. Od té doby vyšel v řadě reedic knižních i časopiseckých a byl přeložen do několika jazyků, z povědomí čtenářské veřejnosti nikdy nezmizel ani v domácím prostředí. Román zfilmoval režisér V. OLMER (1991).
V kontextu české literatury román tematicky náleží do blízkosti věhlasných HAŠKOVÝCH Osudů dobrého vojáka Švejka a ŠVANDRLÍKOVÝCH Černých baronů. Společným jmenovatelem Dannyho, v zásadě konformního a na otevřenou revoltu rezignujícího inteligenta, a Švejka je skutečnost, že oba stojí tváří v tvář mocnému armádnímu soukolí, jež hrozí neposlušné rozdrtit a proti němuž je účinnou obranou pouze humor. Autorova orientace na angloamerickou literaturu i užité tvárné postupy při stavbě dialogu, jazyková i situační komika aj., ukazují na další možné filiace a inspirace (např. HEMINGWAY). Žánr groteskního satirického románu z vojenského prostředí má své paralely i v jiných národních literaturách (HELLEROVA Hlava XXII, RYANOVA próza Jak jsem vyhrál válku atd.).
Lit. H. K. (= H. Kosková), Svědectví 1972, č. 43; -or: Dobrý start, Proměny 1972, č. 2; H. Kosková: Divák v únorové noci stalinismu, in Hledání ztracené generace, Toronto 1987; P. Bílek: Ofenziva Galaxie: Tankový prapor, LidN 22. 8. 1990; M. Krausová: Rotný Smiřický: "Zde!", OD 14. 8. 1990; V. Novotný: Dobrý rotný Š., ZN 1. 9. 1990; J. Prokop: Danny ve formě her, PL 6. 9. 1990; V. Sůva: Danny v zeleném, NK 1990, č. 29; M. Šára: Tankový prapor aneb příbuznost víceméně vzdálená, A Report 1990, č. 58; J. Tomáš: Opožděný návrat, Kurýr 1990, č. 29; P. Žantovský: Ztracená jazzová generace, Práce 15. 8. 1990; K. Chvatík: Josef Švejk a Danny Smiřický, in Pohledy na českou literaturu z ptačí perspektivy, Praha 1991; o filmu: Z. Pinc: První už bohužel zůstane, Přítomnost 1991, č. 11; J. Šofar: Jen ta(n)ková legranda, Tvar 1991, č. 26 .
(Richard Svoboda, Slovník české prózy, 1994)