Satirický román s tragikomickým hrdinou, poukazující k pseudohodnotám v životě i umění.
Próza, věnovaná, "ženě Martě, která to všechno prožila se mnou", se skládá z 24 kapitol, opatřených ironickými nadpisy (např. Potmě do kumbálku, Laskavost především apod.), a její děj se rozvíjí v krátkém časovém úseku někdy v 60. letech. Slabošským "hrdinou" knihy je Jožin Petránek, kterému se v životě nedaří. Studia práv mu přervala válka, jeho umělecký talent zplaněl, manželství se mu rozpadá a se třemi dcerami si nerozumí. Jako šéf velkoměstské umělecké agentury se stal obětí pletich a byl vystřídán svým bývalým, méně schopným, leč pragmaticky jednajícím podřízeným Pospíšilem. Sám byl degradován na náboráře, který má za úkol prodávat estrádní pořady nevalné úrovně. Děj začíná v době, kdy je ohroženo i toto Petránkovo zařazení, protože se mu nepodařilo uplatnit špatný program Humor na cestách, jehož vedoucí Krejčí si stěžoval šéfovi agentury. Ten by uvítal, kdyby mohl Petránka propustit. Celá záležitost hrozí přerůst v aféru. Petránek, odsouzený v rodině pouze do role zásobovatele, si totiž vylepšoval plat malými odměnami od souborů, jimž obstaral vystoupení. Aby neztratil místo, musí během dvou lednových dnů několikrát prodat plytký program a ještě navíc řešit právě nyní nahromaděné komplikace s dcerami a s milenkou. V zoufalém spěchu objíždí ve starém autě potenciální zákazníky a snaží se je přimět, ne vždy zcela počestným způsobem, aby zakoupili nabízenou estrádu. Z jeho snahy vyrůstá řada trapných i komických situací. Setkání s kamarády z rodné vesnice a se starou maminkou v něm zmobilizuje zasuté sebevědomí, a přestože konfrontace s vedoucím pořadu pro něho dopadne dobře, rozhodne se změnit nedůstojný život a odejít z agentury i z manželského područí zpátky do svého rodiště.
Román je vyprávěn v er-formě. Tempo jeho děje určuje střídání obrazů prostředí s povahokresbou postav, často implicitně naznačenou v dialozích. O psychologický rozměr doplňují román i retrospektivní pasáže. Autor portrétuje člověka determinovaného společenskými a rodinnými poměry, atmosférou fyzického a morálního chátrání, jíž se ze setrvačnosti slabošsky podřizuje. Z této podřízenosti potom vyplývá jeho vnucená horečná aktivita. Žene ho do krkolomných akcí, které se uskutečňují v prostředí nejrůznějších míst jižní Moravy (vinné sklípky JZD, venkovská kulturní střediska aj.). Jejich střídání autorovi slouží k satirickému odhalování mechanismů obchodu s kulturou i k diferenciaci lidských typů a komických situací. V směšně trapných scénkách je obsažen autorův ironický pohled, těžící z kontrastu bezúčelného pachtění "prodavače humoru" a utilitaristického uvažování venkovanů. V závěrečných fázích děje, v okamžiku, kdy se hrdina dostává k meznímu bodu, satirické ladění románu slábne. Příběh ústí v Petránkovo otevřené přiznání vlastního ponižujícího postavení a v jeho revoltu, kterou autor pozvolna připravoval v hrdinově předcházejícím sebezpytování: "Jestli ještě někdy svedu něco napsat, bude to jen o docela obyčejném chlapíkovi, který měl spoustu plánů, ale žádnou sílu je uskutečnit. /.../ Vždycky ho provázela jen malost a slabost. Dotáhl to jen k tomu, že kompiloval svůj život z osvědčených a hlavně bezpečných motivů." V jednání a činech postav Ráž poukazuje na vazby mezi životem jedince a obecným stavem společnosti, demonstrovaným na příkladech umělecké komerce a diletantského kupčení s kulturou.
V poměrně rozsáhlé tvorbě ROMANA RÁŽE (nar. 28. 5. 1935 v Praze) se zřetelně rýsují dvě vývojové linie. Zpočátku autor využíval prostředků tzv. modelové prózy, závislé na groteskní stylizaci a na metaforičnosti (Učitel ptačího zpěvu, 1966; Jednou se ohlédneš, 1968; Kdo umlčel Matyáše, 1968) K tomuto typu prózy se znovu vrátil novelou In flagranti (1989) s pasivními, bezbrannými hrdiny, kteří nedovedou čelit agresivitě druhých (podobnou povahu má i protagonista románu Cesta po kolenou, 1993). V dalších románech i v rozhlasových a televizních hrách se orientuje na kritické až satirické postižení současného společenského i rodinného života, jejichž negativní momenty zobrazuje v klasickém realistickém vyprávění (Narcisový dům, 1988). Osobitým spojením psychologické a sociologické analýzy vytváří lidské typy bez schematického zjednodušování. Často přitom zúročuje své znalosti světa kultury a umění (byl několik let zaměstnán v umělecké agentuře a pracoval jako dramaturg uměleckého vysílání v brněnském studiu Čs. televize). Témata manipulace s uměním v rukou neschopných nebo charakterově pokřivených jedinců obsahují vedle Prodavače humoru ještě romány Vrabčí hnízdo (1983), Šokmistr (1985), Pokušení na konci léta (1989) a v jednom z ústředních motivů i Bludné kameny (1981). Ráže lze přiřadit k romanopiscům kteří používají převážně tradičních vypravěčských postupů, vyzkoušených stylových prostředků a obracejí se k širším čtenářským vrstvám. V české literatuře tento proud reprezentují např. P. PROUZA, J. ŠVEJDA, J. KŘENEK (u něj lze nalést i analogie s návraty k domovu), ve své pozdější tvorbě i J. FRAIS. Do světa show-byznysu nahlédli ve svých prózách i V. STEKLAČ (Jak se vraždí Zlatý slavík, 1977) nebo J. KRŮTA (Šúbidy blues, 1983). Prodavače humoru zfilmoval režisér J. KREJČÍK (1984).
Lit. ds (= D. Spáčil): Pohled zevnitř, Tvorba 1979, č. 39; J. Hájková: Hrdina střední generace, SvS 30. 8. 1979; J. Pecháček: Smutný prodavač radosti, LitM 1979, č. 7; L. Soldán: Výprodej estrád (i humoru?), Rovnost 11. 7. 1979; (vln) (= V. Novotný): Podomní život, podomní humor, ZN 3. 7. 1979; Od průměrných mužů k "přitažlivým" ženám, O knihách a autorech 1985, léto (rozhovor); Z. Škapová, FaD 1986, č. 1 (o filmu); B. Dokoupil: Život přistižený při činu, Tvorba 1990, č. 4 (o knihách In flagranti a Pokušení na konci léta); M. Petříček: Outsiderství jako životní postoj, LitN 1993, č. 37 (o Cestě po kolenou).
(Sylva Bartůšková, Slovník české prózy, 1994)