Psychologický román o mladém manželském páru pokoušejícím se vzdorovat ženině zhoubné chorobě.
Ve třech částech, označených pouze římskými číslicemi, sledujeme soužití Hedviky a Pavla Rajterových. V první části jsou zasaženi poznáním, že Hedvika trpí zhoubnou krevní chorobou; ve druhé se snaží vůlí nemoc překonat; ve třetí části zápas o život prohrávají. - Hedvika s Pavlem prožívají s narozením druhého syna šťastné období manželství. Zdravotní problémy přinutí matku podrobit se lékařskému vyšetření, jehož výsledkem je děsivá diagnóza - leukémie. Každý z manželů se uzavírá s trápením a narůstajícím strachem do vlastního vnitřního světa. Společně vytvářejí ohraničený prostor rodiny, v němž se s nemocí snaží vyrovnat. Hledají rovnováhu a odvahu pro sebe a hlavně desetiletého Štěpána, který citlivě reaguje na každou změnu. Rodina se snaží žít normálním životem, který zpočátku narušují jen lékařské kontroly. Později ho rozleptávají pobyty v nemocnici, transfúze, ozařování, zjevné znaky nemoci. Přechodné zlepšení stavu pacientky sice přináší celé rodině psychické uvolnění, Pavlovi znovu úspěchy v práci, Štěpánovi lepší prospěch ve škole, ale pak následuje náhlý zvrat. Dvouletá snaha o zachování života má zrychlené finále a vyčerpaná Hedvika umírá během vánočních svátků. Zdrcený Pavel v sobě nalézá sílu k další etapě života.
Věta "Život střídá smrt", kterou Hedvika očekávající druhé dítě vyslovuje v okamžiku náhlé smrti svého otce, se stává předzvěstí jejího vlastního umírání, spojeného navíc s utrpením. Román je založen především na věcném pozorování psychických stavů Pavla i Hedviky. Vyhýbá se patosu a sentimentu. Sleduje, jak hluboko zasáhne tento druh nemoci člověka a nakolik jej změní. ("Každému, kdo kveruluje kvůli nějakým nejapnostem, kdo je nespokojený se svým zaměstnáním, rodinou, dětmi, milenkou, svým platem, autem, bydlením, prostě čímkoliv, ale jinak je zdravý, ten by si měl zajít třeba jen jednou do čekárny na onkologii.") Je to próza o vůli naučit se žít se smrtelnou nemocí, o hledání síly, která by člověku i v takové situaci pomohla uchovat rovnováhu a vědomí důstojnosti. Z kompozičního hlediska je v knize nejvýraznější protikladné postavení motivů, témat (Hedvika umírá během vánoc; bující nemocí nabývá dívčího vzhledu; Pavlova zmobilizovaná a vyvzdorovaná síla se sráží s absolutní bezmocí). Traumatické prožívání nemoci je postaveno do kontrastu s profesionálním odstupem ošetřujícího personálu, s odosobněností prováděných zákroků. Jen zdánlivým paradoxem k prožívané tragédii je Pavlovo erotické dobrodružství s příležitostnou spolupracovnicí. Knihou prolínají vzpomínky Pavla Rajtera na ty, kteří utvářeli jeho život (děda, matka, tetičky), a na to, co ovlivnilo partnerský svazek s Hedvikou (útěk od rodiny, nevěry, emigrace, pokorný návrat), a také úvahy o příčinách vzniku nemoci (náročné zaměstnání advokátky, porod, přestálé těžkosti s Pavlem v osobním životě). Román Život střídá smrt se pak stává záznamem nejbolestivější katarze v partnerských vztazích. V první a druhé části knihy je důsledně dodržováno střídání ich- a er-formy po celcích (při neexistenci kapitol jsou to rozsáhlé odstavce). S blížící se tragédií dochází k prostupování obou výpovědních způsobů. Tím je zdůrazněno i prolínání subjektivního s neosobním a osudovým.
PETR PROUZA (nar. 15. 7. 1944 v Trutnově) je autorem próz, ale i básnických sbírek (Ubližování, 1968; Vosková krajina, 1971; Letorosty lásky, 1979; Denní hvězdy, noční ptáci, 1988; Tajný výklad snů, 1990; Půjčené ženy, půjčené sny - výbor z básní, které autor z různých důvodů, včetně cenzurních, nezařadil do svých starších sbírek, Mnichov 1990) a poémy o B. SMETANOVI Pád vzhůru (1984). Jako prozaik se představil poprvé povídkovým souborem Holky a hřbitov (1970). V něm i následujících povídkových knížkách (Požár v krabici na klobouky, 1975; Krátká kariéra v Babiččině údolí, 1984) a novelách Radovánky (1978), Výletní parník (1986) a Dívky, které zrazujeme (vyd. 1993, rukopis však pochází z r. 1971) zachycuje mladé lidi, konfrontuje jejich sny se skutečností, nechává je hledat vlastní identitu. Nejlepší Prouzovy povídky jsou shrnuty do výboru Holky, požár, kariéra (1989). Život střídá smrt je pokračováním Prouzova prvního románu Krámek s kráskami (1981), který představil Pavla Rajtera jako ambiciózního, ale nevyzrálého mladého muže. Prožil dětství, kdy jej obklopovaly a utvářely silné individiality, tápe v životě manželském, intimním, pracovním. Po prohrách, draze zaplacených zkušenostech, začíná chápat, že povrchnost a snaha o efekt uspokojení nepřinášejí. Vrací se hledat vnitřní jistotu k rodině. Příběhem lásky a přátelství promítnutým na pozadí širší generační bilance je román Hotel Karneval (1989).
Téma konfrontace člověka se smrtelnou nemocí, s umíráním, není v české poválečné literatuře příliš časté. Tematicky příbuzná je snad Nebezpečná diagnóza O. DUBA či knížka J. KOLÁROVÉ Naděje má hluboké dno (1986), svou závěrečnou částí také ŠOTOLŮV Podzim v zahradní restauraci. V žádném z prozaických děl Prouzových generačních druhů (Z. ZAPLETAL, Z. ROSENBAUM, J. ČEJKA) není problém života a smrti takto vyhrocen, smrt není latentně přítomna po celou dobu děje, nedeterminuje každý čin, neovlivňuje charakter postav. Ponorem do psychiky, odhalováním utrpení ze ztráty milovaného člověka se Prouzův román motivicky přibližuje próze L. NĚMCE Hra na slepo. Osoba Pavla Rajtera kontrastuje se ZAPLETALOVÝMI postavami, které se nemohou vymanit ze stereotypu a nenalézají v sobě sílu k obrodě. Pochopení pro životní deziluze hrdinů, smysl pro humor a absurditu osudu spojuje Prouzovu tvorbu s prózami Z. ROSENBAUMA. Téma lásky a smrti má román společné s americkým bestsellerem Love story E. SEGALA, známým i z filmové podoby.
Lit. J. Dvořák: Kniha ve stínu smrti, Kmen (příl. Tvorby) 1986, č. 7; Z. Heřman: Hloubka bolesti, MF (venkov) 7. 5. 1986; E. Lukeš: Utrpením k zralosti, LitM 1986, č. 7; J. Lukeš: Nad novým románem P. P., SvS 21. 2. 1986; I. Vízdalová: Kniha o nesmrtelném životě, Práce 25. 4. 1986; D. Šimečková, SP 1987, č. 7; V. Křivánek: Dialektika morálky, Tvorba 1989, č. 7 (o knize Denní hvězdy, noční ptáci); J. Lukeš: P. píše prózu dál, SvS 31. 8. 1989 (o knihách Hotel Karneval a Holky, požár, kariéra); J. Peterka: Snivý realista, in P. P.: Holky, požár, kariéra, Praha 1989; Podoby času, Tvorba 1989, č. 17 (rozhovor); O paměti a toleranci, Kmen 1989, č. 38; P. Bílek: Tma se rozevřela, in P. P.: Tajný výklad snů, Praha 1990; E. Lukeš: Prouzova umělecká autenticita, LitM 1990, č. 1 + Prouzova autentická próza, in P. P.: Krámek s kráskami - Život střídá smrt, Praha 1991; Na návštěvě u P. P., RP 16. 4. 1993.
(Iva Málková, Slovník české prózy, 1994)