Filozoficko-politický román s detektivním pozadím, soustředěný ke konfliktu mezi vědeckým poznáním a dogmatismem.
Prózu s podtitulem Neskutečný cestopis tvoří 10 kapitol, které jsou rozvrženy do tří částí. První, nazvaná Nález (6 kapitol), se odehrává ve Vietnamu, kam počátkem 60. let přijíždí mladý pražský bakteriolog, hlavní hrdina a vypravěč v jedné osobě, aby na vědecké konferenci přednesl referát svého zpohodlnělého šéfa. Odborně pochybený referát se mu nepodaří obhájit, zato však začne pátrat po záhadně zmizelém ing. Kašparovi, s jehož ženou se seznámil a sblížil během cesty. Kašpar pracuje ve Vietnamu jako geolog. Při průzkumu údajně objevil několik starých kostí a tento antropologický nález by mohl být vědeckým důkazem o rovnocennosti lidských ras. Stopa po nezvěstném vede k dr. Markovi, který za svého dlouholetého pobytu ve Vietnamu přijal jméno Dong a těší se zde mimořádné úctě. Ve druhém oddílu, nazvaném Zkoumání (3 kapitoly), se děj přenáší do Prahy. Vypravěčovo podezření se mění v jistotu, že nález je podvrh. Dopustil se ho, v zájmu vítězství "světové revoluce" dr. Dong, který přitom neváhal obětovat i život svědka, ing. Kašpara. Hrdina si uvědomuje, že právo vznést obvinění bude mít jen tehdy, bude-li sám jednat vždy čestně. Proto začne kritizovat nepořádky ve vlastním ústavu, které mu dosud umožňovaly pohodlný život. Třetí část - Závěr - tvoří jediná kapitola končící hrdinovým odhodláním prosazovat a veřejně hájit pravdu proti každému, kdo ji třeba s dobrým úmyslem deformuje.
Syžetová výstavba, jednoduše modelované postavy i věcný, neobrazný styl jsou podřízeny hlavnímu autorskému záměru - poukázat na politické, společenské a mravní problémy tehdejší doby a provokovat k jejich promýšlení. Dobrodružná zápletka a zajímavé cestopisné informace o Vietnamu, kde autor pobýval v r. 1962, představují pouze atraktivní rámec pro názorovou konfrontaci, v níž spočívá hlavní smysl díla. Základním principem při výstavbě prózy je dialog. Skutečné, ale i fiktivní rozhovory jednajících postav o otázkách mezinárodního komunistického hnutí, o kolonialismu, vztahu vyspělejších států k rozvojovým zemím, o etice vědecké práce apod. jsou plné přímo kladených otázek, které vnášejí do prózy intelektuální napětí. Účastníci dialogu, především vypravěč příběhu a dr. Dong, ale také vypravěčův vietnamský průvodce dr. Tran, jsou pojati spíše jako nositelé a reprezentanti myšlenek než jako plnokrevné postavy. Dong představuje typ zapáleného a bezohledného revolucionáře, který vyznává zásadu, že cíl světí prostředky. Vypravěč, postavený do kontrastu k Dongovi, je ovšem také do jisté míry poznamenán touto "nemocí hnutí". Zabydlel se v roli sympatizujícího, ale poněkud skeptického pozorovatele společenského vývoje, nechce být vytrhován z klidu, který potřebuje k odborné práci. Ve chvíli, kdy je v sázce vědecká a vůbec lidská morálka, pochopí však, že s nezúčastněným postojem nevystačí a rozhoduje se vést dále svůj spor. V názorovém střetu nenechává autor zvítězit žádného z obou hlavních diskutérů, i když jeho sympatie jsou na straně vypravěčově. Zdůrazněn je dodnes platný význam samotného dialogu, jímž je třeba neustále překonávat iluze a strnulé, zjednodušené myšlení.
Novou fázi Nesvadbova tvůrčího vývoje po prvních povídkových knížkách reprezentují tzv. neskutečné cestopisy, využívající detektivní zápletky a formy cestopisné literatury k řešení nebo alespoň naznačení aktuálních politických a společenských otázek. Vedle Dialogu s doktorem Dongem a novely Bludy Erika N. (1974), která je ve své podstatě polemikou s teoriemi o existenci mimozemských civilizací, k nim patří zejména obsáhlý román Tajná zpráva z Prahy (připravený k vydání r. 1970, ale vyšlý v přepracované podobě až r. 1978) s problematikou roku 1968, tří vln československé emigrace, perspektiv komunismu apod. Původní verze románu vydaná až r. 1991 pod názvem První zpráva z Prahy je v pojmenovávání konkrétních historických událostí (Pražské jaro a následná okupace Československa, sjezd spisovatelů apod.) mnohem autentičtější. Ústupky ideologického charakteru poznamenávající celý syžet sice bezděčně vypovídají o schizofrenní lidské a spisovatelské situaci uprostřed nepřirozených společenských poměrů, podstatně však ochudily původně filozoficko-společenský román o jeho specifičnost. Tento osobitý žánr, v domácí literární produkci dost ojedinělý (spojením filozofických otázek s politikou a akčností se mu blíží FISCHLOVI Dvorní šašci nebo HEJLOVA Hodina hvězdopravců, 1980), má ve světě určitou obdobu v pracích G. GREENA, P. BOULLA nebo R. MERLA. - Od počátku je pro Nesvadbu typické křížení žánrů - Případ zlatého Buddhy (196O) je např. fantaskní detektivka z dějin dělnického hnutí, Jak předstírat smrt (1971) fantaskně špionážní román z let 2. svět. války. I v pozdějším období autor hledá a zkouší nové způsoby i účinnou formu, jak sdělit svá zneklidňující poznání. Využívá zkušeností z vlastní odborné profese psychiatra k vytváření zvláštních mezižánrových útvarů, které nazývá psychofikce. Náleží k nim povídky z triptychu Řidičský průkaz rodičů (1979), analyzující otázky výchovy a rodinných vztahů, tři příběhy ze souboru Minahava podruhé (1981) nebo román Hledám za manžela muže (1986; v 2. vyd. z r. 1991 s titulem Sex-fikce), v němž se kromě mnoha naléhavých nebo i módních dobových problémů (ženská emancipace, vztah lásky a sexu, konflikty mezi tehdejším Východem a Západem, ale také mezi průmyslovým Severem a přelidněným Jihem) reflektují např. i otázky parapsychologie. Výrazným znakem těchto próz přitom zůstává napínavý děj plný nečekaných kolizí a záhad. Fantastická rovina příběhů slouží k hyperbolizaci globálních problémů současného člověka a světa, které autor důsledně objevuje a pojmenovává.
Lit. F. Benhart: Táž nemoc v mírnějším pásmu, Plamen 1964, č. 3; A. Einhornová: Dialog s doktorem Nesvadbou, KT 1964, č. 17; A. Jelínek: Nesvadbova non fiction, LitN 1964, č. 34; mb (= M. Brousková), Tvář 1964, č. 5/6; J. Lopatka: Tolik knih o životě, Tvář 1965, č. 1; F. Buriánek in J. N.: Jak předstírat smrt, Praha 1982; P. Kosatík: Nekončící dialog, in J. N.: Dialog s doktorem Dongem, Praha 1990; M. Uhlířová: Dvojí podoba N. románu Tajná zpráva z Prahy, SPFFSU, řada literárněvědná - A 1, Opava 1991.
(Marie Uhlířová, Slovník české prózy, 1994)