Vývojový román s pikareskními prvky zachycující životní dráhu číšníka a hoteliéra v okolnostech politických zvratů 20. stol.
Próza označená v původním textu paradoxním podtitulem "povídky" má pět kapitol (Sklenice grenadýny, Hotel Tichota, Obsluhoval jsem anglického krále, A hlavu jsem už nenašel, Kterak jsem se stal milionářem) a autorův dovětek o automatické metodě vzniku textu. Příběh vypravěče, někdejšího číšníka a hoteliéra Dítěte, se odehrává v Čechách v průběhu 20. až 50. let 20. stol. Malý pikolík nastupuje do učení v hotelové restauraci a poznává velký svět kolem sebe, hotelové hosty, obchodní cestující i prodejné slečny. V druhé kapitole vzpomíná na své číšnické působení v exkluzivním nočním hotýlku pro vybranou společnost, především na nejroztodivnější hýření hostů. Ve třetí kapitole vypráví o své práci v hotelu Paříž. Vrcholem kapitoly je příprava a průběh hostiny pro habešského císaře, po níž hrdina obdrží od monarchova kancléře řád. Později je pro neskrývané styky s Němci (vedla jej k tomu také galantnost vůči ženě) českým majitelem hotelu propuštěn. Ve čtvrté kapitole líčí své působení v německých podnicích, ve kterých se cítí jako sluha. Úcty u nacistů mu nedodá ani potvrzení o árijském původu, ani svatba s Němkou Lízou, která záhy po porodu odjíždí jako zdravotnice na frontu. Hrdina je nakrátko omylem zavřen jako odbojář, Líza zahyne doma při náletu. Poslední kapitola obsahuje jeho vyprávění o tom, jak si za Lízinu válečnou kořist - cenné známky - po válce pořídil hotel a vydělal milion. Kolegové hoteliéři jej však mezi sebe nepřijmou, a to ani po převratu v r. 1948, kdy je spolu s nimi internován. Později odchází dělat cestáře do opuštěného pohraničí, tam v samotě, vyrovnání a klidu se rozhodne začít sepisovat své vzpomínky.
Přestože hrdina své zážitky, jednání, chování a cítění pouze popisuje a nehodnotí, je zřetelný jeho charakterový vývoj. Je to jednoduchý, od mládí snaživý a podnikavý muž, spíš než sobě připisuje své úspěchy či neúspěchy shodám okolností. Využívá jich k překonávání svých tělesných a sociálních handicapů. V životě mnohokrát pocítí, že druzí jím opovrhují - pro malý vzrůst, pro sympatie k Němcům, pro jeho češství, proto, že má původ odloženého nemanželského dítěte, či pro osobitou životní filozofii. Nikdy však nezatrpkne, neoplácí nenávistí, nemstí se. Touží po bohatství a uznání ve své profesi, touží po milující ženě - ale dostává se mu jich jen krátce. Není uznán ani jako árijec, ani jako otec, ani jako odbojář, de facto ani jako milionář. I jako samotářský cestář je pro své okolí podivínem. Celoživotní osamocenost mezi lidmi se stává faktickou samotou. Existenciální téma však nepojímá autor tragicky. Hlavnímu hrdinovi samota umožňuje zbavit se touhy po majetku a uznání, zbavit se lpění na nich, a dojít ke svérázné, prosté filozofii života, kde se hořkostí a samotou platí za požitek krásy a svobody. Výrazným prostředkem charakterizace postavy se stává její vyjadřování. Vypravěč usiluje o spisovnou, kultivovanou mluvu, mísí však do textu prvky obecné češtiny, výrazy profesní či slangové a hovorový styl. Ten je mj. naznačen opakováním některých rčení a citátů. Neuměle vznosně stylizovaná, rozsáhlá souvětí číšníkovy promluvy jsou vlastně jakoby přepisem, záznamem ústního, mluveného projevu se všemi vyšinutími z větné vazby, zeugmaty, neukončenými a eliptickými výpověďmi, např.: "Ale já už býti viděn v lidských očích a dostat pochvalu, to všechno ode mne odešlo."
V 70. a 80. letech Hrabal vydával většinu svých textů nejdříve v neoficiálních samizdatových edicích. Pro knižní vydání mnohé z nich upravoval, kombinoval, různě skládal a připouštěl cenzurní a autocenzurní zásahy; normalizační ideologické předsudky vydávání autentické podoby jeho děl brzdily. - Román Obsluhoval jsem anglického krále vznikl r. 1971, tedy po pábitelských povídkách a novelách 60. let a souběžně s prvními vzpomínkovými texty (Postřižinami z r. 1971 a Městečkem, kde se zastavil čas z r. 1973). S těmito prózami se shoduje typem explozivního pábitelského vypravěče, vrstvícího minuciózní líčení, jako by chtěl adresáta zahltit slovy a novými obrazy. Souvislejším příběhem se vyznačuje i novela Ostře sledované vlaky. Románová forma však vedla autora k větší kázni a složitějšímu syžetu se zřetelnou chronologií, charakter hrdiny je zachycen ve vývoji na pozadí osobní a společenské situace, automatičnost textu se váže především k metaforickému vykreslování epizod; četné pasáže se vyznačují lyrickým líčením idylických časů vzpomínek. Lyrický rys tvorby souvisí s autorovou starší veršovanou epikou a je přítomen i v jeho další prozaické tvorbě. - Jednotlivá vydání textu Obsluhoval jsem anglického krále nejsou úplně identická. Kritické vydání s komentářem je obsaženo v 7. sv. Sebraných spisů B. H. (1993), kde jsou otištěny i filmové povídky Velká cena a Pohádka spojené s románem motivem číšníka, který "obsluhoval anglického krále". - V kontextu světové literatury navazuje dílo na linii pikareskního a vývojového románu od německého literárního baroka až po romány 20. stol. (H. J. CH. GRIMMELSHAUSEN, Dobrodružný Simplicius Simplicissimus; J. W. GOETHE, Viléma Meistera léta učednická; T. MANN, Zpověď hochštaplera Felixe Krulla; G. GRASS, Plechový bubínek, atd.).
Lit. G. Gibian: The Haircutting and I Waited on the King of England: Two Recent Works by B. H., in sb. Czech Literature since 1956, New York 1980; R. Pytlík: Neuveriteľné sa stalo skutkom, SP 1989, č. 3 + in B. H.: Tři novely, Praha 1989; M. Drozda: Hrabalův mýtus a děj, in sb. Hrabaliana, Praha 1990; I. Kadlečík: Ako sa neuveriteľné stalo skutkom, in Tváre a oslovenia, Martin 1990; R. Lourie: Na úspěšné dráze (Čeští autoři v recenzích amerických literárních novin), LitN 1990, č. 5 (příl. LidN 3. 5. 1990).
(Zbyněk Fišer, Slovník české prózy, 1994)