Miloš URBAN
Do osmi let Miloš Svačina. Část dětství prožil v Londýně (1975–1979, rodiče působili v diplomatických službách). Po návratu absolvoval gymnázium v Karlových Varech (1982–1986), poté vystudoval anglistiku a nordistiku na FF UK v Praze. Zde pokračoval jako externí doktorand (1992–1996), studium však nedokončil. Pracoval jako redaktor překladové literatury v nakladatelství Mladá fronta (1992–2000), absolvoval roční stipendijní pobyt na New College v Oxfordu (1993–1994) a od roku 2001 je redaktorem v nakladatelství Argo. Žije v Praze. – Jeho první ženou byla překladatelka Lenka Urbanová (*1970, rozená Sobotová), s níž spolupracoval na řadě překladů.
Recenze, úvahy a polemiky publikoval v Literárních novinách, Lidových novinách, Hostu či Divadelních novinách. Próza Pole a palisáda vyšla v interpretaci Josefa Somra jako audiokniha ve formátu MP3 (2007). – Za překlad prózy Rose Tremainové Navrácená milost získal v roce 1998 Cenu Josefa Jungmanna. Román Hastrman obdržel v roce 2001 cenu Magnesia Litera za prózu. Urbanovy knihy vycházejí v překladech do světových jazyků, zejména španělštiny, román Sedmikostelí byl přeložen do více než deseti jazyků. – Publikoval pod jmény Josef Urban a Max Unterwasser, jako redaktor knihy Jeanette Wintersonové Jak naštěpit třešeň (2004) užil jména Roman Rops.
Tématem většiny románů Miloše Urbana je svět dávných věků, až na výjimky nicméně zaplněný příběhy současníků, kteří v historii starých budov a v reálných či mýtických starých příbězích touží nalézt pravdu o současnosti a o vlastním osudu. Historické události slouží v Urbanových textech jako prostor k četným aluzím moderního světa a jeho politického uspořádání a k poučeným postmoderním hrátkám, jichž je v textech využíváno s vědomou ironizací a nadsázkou. Neodmyslitelnou součástí Urbanových textů se stal výtvarný doprovod knih (Pavel Růt).
Miloš Urban vstoupil do literatury mystifikací Poslední tečka za rukopisy,
ve které
znejisťuje stylové i věcné zákonitosti literatury faktu, pohrává si s literárními teoriemi o smrti románu a nabízí zdánlivě konečnou pravdu o rukopisných falzech. V tomto textu našel Urban vlastní svébytnou poetiku, kterou potvrzuje a dotváří v pozdějších románech. V nich se autorův zájem znovu obrací do historie, konkrétně k tajemným legendám, záhadným událostem a k děsivým pověrám a mýtům v dějinách člověka. V moderních gotických románech se Urban tematicky přibližuje populárním žánrům s prvky moderního thrilleru a okořeňuje je notnou dávkou erotiky. Záhadami opředené reálné historické stavby a prostory nejčastěji v Praze se stávají opakovaně tematizovanou magickou kulisou napínavých příběhů bizarních postav, které se často na hranici sebezničení vydávají po stopách tajných dokumentů či záhadných vražd (Sedmikostelí, Stín katedrály, Santiniho jazyk a Lord Mord). Z Urbanových černých románů vystupuje text Hastrman, v němž je sice ústředním tématem opět historie, konkrétně lidové obyčeje a vesnický život v 19. století, namísto historických reálií městského prostředí však autorovu pozornost strhává obraz nenarušené přírody severních Čech. V druhé části románu vypravěč komentuje současnou situaci životního prostředí a text se proměňuje v kritiku necitlivých zásahů do přírody. Oživený zájem o aktuální situaci současné společnosti vyústil v pokusu o politickou satiru Paměti poslance parlamentu. Mimo romány, jež tvoří stěžejní část jeho tvorby, publikoval autor i krátké povídky soustředěné dodatečně do souboru Mrtvý holky. Možný přepis pověsti o Libuši a Přemyslovi představil v próze Pole a palisáda, jež vyšla jako součást mezinárodního projektu Mýty.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Poslední tečka za rukopisy (R 1998 pod jm. Josef Urban, 2005 pod vl. jm.); Sedmikostelí (R 1999); Hastrman (R 2001); Paměti poslance parlamentu (R 2002); Stín katedrály (R 2003); Trochu lásky (D 2003, prem. 2007); Michaela (R 2004, jako Max Unterwasser, 2008 znovu pod vlastním jménem); Santiniho jazyk (R 2005); Nože a růže, aneb, Topless party (D 2005, i prem.); Pole a palisáda (P 2006); Mrtvý holky (PP 2007); Lord Mord (R 2008).
Příspěvky ve sbornících: Schůzky s tajemstvím (PP 2003); Panna nebo netvor (PP 2004); Možná mi porozumíš (PP 2004); Zabij mě líp (PP 2005); Už tě nemiluju (PP 2005); Hemy a Marlen v Paříži (PP 2008).
Překlady: Sue Jacquemier: Záhady neznáma (P 1993); Julian Barnes: Flaubertův papoušek (R 1996); Graham Masterton: Sběratel srdcí (R detekt. 1997, s Martinem Urbanem); Rose Tremainová: Navrácená milost (R 1997, s Lenkou Urbanovou); William Trevor: Andělé v Ritzu a jiné povídky (PP 1998, s Dominikou Křesťanovou); Isaac Bashevis Singer: Korunka z peří a jiné povídky (PP 1998, s Lucií Luckou a Antonínem Přidalem); Chaim Potok: Na počátku (R 2001).
LITERATURA
Studie a články:
V. Čech: Postavení prvků gotického románu v Sedmikostelí Miloše Urbana, in Česká próza 90. let 20. století (sb., České Budějovice 2002); A. Catalano: Viewegh, Urban a politika, Souvislosti 2002, č. 2; Márton Beke: Aluze v Urbanově románu Hastrman, in Postmodernismus v české a slovenské próze (sb., Opava 2003); P. Hrtánek: Církevní prostor a jeho jazyky ve třech „kostelních“ románech Miloše Urbana in P. H., Kacíři, rouhači a ironikové (2007).
Recenze: Poslední tečka za rukopisy: A. Haman, LitN 1999, č. 1 * Sedmikostelí: P. Janáček, Reflex 2000, č. 7; P. Mandys, Labyrint revue 2000, č. 7/8; A. Jelínek, Právo 25. 1. 2000 * Hastrman: J. Patočka, LitN 2001, č. 44;
P. Matoušek, Host 2001, č. 8* Paměti poslance parlamentu: M. Platzová, LitN 2002, č. 18; E. Gilk, Tvar 2002, č. 15; J. Cholastová, Host 2002, č. 7, příl. Recenzní příloha * Stín katedrály:
M. Pilař, Host 2003, č. 10; L. Foldyna, Aluze 2003, č. 3 * Trochu lásky: V. Mikulka, DivN 2004, č. 7 * Michaela: L. Nagy, LitN 2004, č. 39; L. Bartoňová, KPRR 2004, č. 30* Santiniho jazyk:
P. Hrtánek, Tvar 2005, č. 21;
M. Ljubková, Souvislosti 2006, č. 1; J. Zizler, A2 2006, č. 1* Pole a palisáda:
P. Hrtánek, Tvar 2006, č. 13 * Mrtvý holky: E. F. Juříková, Host 2007, č. 4 * Lord Mord: P. Janoušek, Tvar 2008, č. 21; A. Haman, LidN 4. 12. 2008; P. Hrtánek, Host 2009, č. 2; M. Hečková, LitN 2009, č. 4.
Rozhovory: P. Matoušek, Uni 2000, č. 2; J. Rulf, Reflex 2000, č. 31; J. Rudiš, Právo 10. 5. 2001, příl. Salon č. 217; O. Horák, Tvar 2002, č. 9; J. Hrabal, Aluze 2002, č. 1; P. Matoušek, Host 2002, č. 6; E. Hakl, HN 7. 11. 2003; M. Platzová, LitN 2003, č. 48; A. K. K. Kudláč, Dějiny a současnost 2004, č. 2; O. Horák, LidN 27. 5. 2005; O. Nezbeda, Instinkt 2007, č. 16; P. Fischer, HN 3. 4. 2009, příl. Víkend č. 14.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Osobní stránky Miloše Urbana