Lenka LAGRONOVÁ
Otec i matka pracovali v dělnických profesích. Lenka Lagronová maturovala v roce 1983 na gymnáziu v Brně, v letech 1983–1987 studovala učitelství pro 1. stupeň a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě MU (tehdy UJEP) v Brně a poté dramaturgii na DAMU v Praze (1987–1991). V letech 1992–1994 externě spolupracovala s režisérem Petrem Léblem: nejprve při nastudování hry Vojcev Egona Tobiáše v Divadle Labyrint (1992), poté v Divadle Na zábradlí dramaturgicky (na Genetových Služkách, 1993) i autorsky (na úpravě Stroupežnického veselohry uvedené pod názvem Naši, naši furianti, 1994). V roce 1997 složila individuální sliby (chudoby, čistoty a poslušnosti) a od té doby žije zasvěceným způsobem života na různých místech Čech.
Lagronová debutovala povídkami v časopisu Amatérská scéna (1989). Z jejích třiadvaceti původních her bylo do konce roku 2009 v Česku uvedeno sedmnáct (včetně jedné rozhlasové), deset bylo přeloženo do cizích jazyků. Některé byly publikovány v časopisech Svět a divadlo (v č. 5/1993 Pelech, Spinkej, Těžko sem někdo dohlédne a Srnečka) a Disk (v č. 4/2003 Království, v č. 8/2004 Miriam a Johanka, v č. 16/2006 Etty Hillesum, v č. 21/2007 Rozhovory s Janem Pavlem, v č. 25/2008 Pláč, v č. 28/2009 Křídlo). Drama Terezka bylo zařazeno do knižního souboru Šest žen napsalo šest her (2001). – Lagronová je autorkou televizní adaptace novely Hermana Melvilla Písař Bartleby (ČT 1994, r. Jan Nebeský). – Za rozhlasovou hru Vstaň, prosím tě (ČRo 2001, r. Otakar Kosek) získala v roce 1999 v soutěži o původní rozhlasovou hru cenu rozhlasové stanice Vltava za debut, v roce 2001 byla hra za Český rozhlas nominována na Prix Italia a v roce 2002 získala čestné uznání v soutěži Prix Bohemia Radio. Za uvedení hry Terezka obdržela dramaturgie Divadla Komedie Cenu Alfréda Radoka (nejlepší hra roku 1997). – V rukopise zůstávají aktovky Nevím kudy kam (1988), Nouzov (1988), U stolu (1989), Pokoj (1992) a celovečerní hry Náš (1990) a Páv (1993), jakož i scénická báseň Vzpomínky zpěvačky Lolity (1992).
Lagronová je nejvýraznější autorkou generace dramatiků, kteří debutovali po roce 1989. Její dramata se vyznačují lyričností, ponorem do vnitřního světa postav a křesťanským poselstvím. Tematicky směřují k postižení ženy ve struktuře mezigeneračních a partnerských, někdy též společenských a historických vztahů. Pro autorčino první tvůrčí období jsou charakteristická dramata-experimenty (Nevím kudy kam, Nouzov, U stolu, Náš, Pelech, Spinkej, Srnečka, Pokoj, Těžko sem někdo dohlédne, Tanečník, Markýza, Páv, Antilopa, Terezka), založená na nesyžetovosti, fragmentárnosti děje a stírání hranic mezi jednáním a sněním postav (Těžko sem někdo dohlédne, Srnečka, Antilopa). Jazyk těchto her se pod zásahy do stavby a gramatiky buď rozkládá (Antilopa), nebo se jej postavy naopak snaží nově konstruovat (Terezka). Patrné jsou též prostředky tzv. ženské literatury, kde přerývaná, rytmizovaná a neukončovaná stylistika jako by vyvěrala z niterného rytmu vlastního ženskému tělu (Antilopa). Ve své další tvorbě však už autorka přechází k plynule strukturovanému textu (Nikdy, Miriam, Království, Etty Hillesum) a ke konvenčním dialogickým postupům (Pláč, Křídlo). Průběžně opakuje a variuje motivy a témata, běžnou realitu děje často prokládá určitým iniciačním obřadem. Jejími hrdinkami jsou nesvobodné ženy, a to jak v dramatech inspirovaných osudy konkrétních historických osobností (Johanka, Etty Hillesum, Terezka), kde jejich situaci zapříčinily politické okolnosti (Johanka) či společenské konvence (Terezka), tak v dramatech se současným příběhem, kde je příčinou rodičovský nezájem související s totalitními genderovými stereotypy a komunistickou propagandou. Hrdinky se pohybují v tragických protikladech touhy a utrpení, prožívají nezáviděníhodný život v chudobě, jsou opuštěné, zanedbané, sociálně nevyzrálé a lidsky zmarněné, a ačkoli by mohly být hrdé na své dílo (především autobiograficky laděné postavy literátek), nenaplněny touží po muži, dětech a společenském úspěchu, který by podpořil jejich sebevědomí.
BIBLIOGRAFIE
Dramata: Antilopa (D 1997 v programu k inscenaci Klicperova divadla v Hradci Králové, prem. 1995); Nikdy (D 2003 i prem.; původně rozhlasová hra s tit. Vstaň, prosím tě, 2001); Pláč (D 2009 v programu k inscenaci Národního divadla v Praze); Hry (DD 2010; obs. Markýza; Tanečník; Antilopa; Terezka, prem. 1997; Nikdy, prem. 2003; Království, prem. 2006; Miriam, prem. 2005; Johanka; Etty Hillesum, prem. 2006, podle knihy E. H. Přervaný život; Pláč, prem. 2009; Křídlo, prem. 2009); scénicky: Nevím kudy kam (1990); Nouzov (1990); U stolu (1990); Pelech (2002); Spinkej (2002); Srnečka (2002); Pokoj (2002); Těžko sem někdo dohlédne (2002).
Příspěvky ve sbornících: Šest žen napsalo šest her (2001, hra Terezka).
LITERATURA
Studie a články:
V. Eliášková: Svatí na divadle, Katolický týdeník 1997, č. 8; Z. Hořínek: Světec jako dramatický hrdina, Divadelní revue 1997, č. 4, též in Duchovní dimenze divadla (2004); J. Mlejnek: Mystické nemehlo aneb Legenda o Terezce Lenky Lagronové, SaD 1997, č. 4, též in Cosi ve vzduchu: Texty o divadle 1990–2000 (2000); N. Vangeli: O něčem jiném, Divadlo v mezičase 1997, č. 2; V. Šebesta: ...Egon Tobiáš a Lenka Lagronová..., SaD 2003, č. 6; T. Dlasková: Dramata Lenky Lagronové, Disk 2005, č. 14; J. Vostrý: Království a cesta k němu,
Disk 2006, č. 16; L. Jungmannová: Tematické konstanty v díle L. L., in Labyrint ženského literárního světa (sb., 2007, s. 135–139); L. Jungmannová: Naděje a beznaděj, ČL 2008, č. 1; L. Jungmannová, Terezka, in V souřadnicích volnosti (2008); L. Jungmannová: Málo českých dramatiček?, A2 2009, č. 12.
Recenze:
Nevím kudy kam: J. Hanušková, MF 5. 4. 1990 (též ad Nouzov); (-nez-) (M. Nezval), Právo lidu 13. 4. 1990; Z. Sílová, LidN 8. 1. 1991 (též ad Nouzov) * Nouzov: M. J. Švejda, DivN 1999, č. 22 * Antilopa: J. Machalická, LidN 17. 5. 1995; R. Erml, MFD 18. 5. 1995; M. Reslová, DivN 1995, č. 12; M. Reslová, SaD 1995, č. 5; J. Škorpil, Denní Telegraf 25. 5. 1995 *
Terezka: M. Reslová, LidN 15. 3. 1997; L. Jungmannová, Uni 1997, č. 3; B. Pražan, Týdeník Rozhlas 1997, č. 16; B. Mazáčová, Týden 1997, č. 12; B. Mazáčová, DivN 1997, č. 8; Z. A. Tichý, MFD 10. 3. 1997; J. Škorpil, Denní Telegraf 25. 3. 1997; R. Erml, Reflex 1999, č. 3; M. Reslová, DivN 1999, č. 3; S. Nemrava, Host 2002, č. 4 (Recenzní příloha); M. Ljubková, LitN 2002, č. 13; A. Zemančíková, MFD 29. 3. 2005 * Nikdy: M. Kinská, LidN 4. 12. 2003; J. Mlejnek, MFD 10. 12. 2003; M. Čechlovská, HN 20. 12. 2003; V. Šebesta, SaD 2004, č. 1;
M. J. Švejda, DivN 2004, č. 1 * Miriam: Z. A. Tichý, Reflex 2005, č. 14; J. P. Kříž, Právo 24. 5. 2005; S. Hrbotický, HN 4. 4. 2005; J. Mlejnek, MFD 4. 4. 2005; J. Kerbr, Týdeník Rozhlas 2005, č. 18; B. Mazáčová, LidN 7. 4. 2005 * Etty Hillesum: M. Zdeňková, DivN 2006, č. 8;
J. Chuchma, MFD 24. 3. 2006; J. P. Kříž, Právo 27. 3. 2006; K. Černá, LidN 10. 4. 2006; K. Černá, Czech Theatre, 2007, č. 23 * Křídlo J. P. Kříž, Právo 24. 3. 2009 (Olomoucký kraj); J. Kerbr, DivN 2009, č. 10; L. Vodička, LitN 2009, č. 17; J. Cindlerová, Disk 2009, č. 29 * Pláč Z. Hořínek, DivN 2009, č. 13; J. Machalická,
LidN 21. 5. 2009; R. Hrdinová, Právo 4. 6. 2009; T. Marečková Disk 2009, č. 29.
Rozhovory:
kv:
Otázka pro Lenku Lagronovou, DivN 1997, č. 22; M. Schlegelová, Dilia 2005 (zde); du (Daria Ullrichová), ts (Tomáš Staněk), Národní divadlo 2008/2009, č. 8.