KVAŠŇÁK 

Základ společenství vznikl spojením některých divadelníků z okruhu tzv. Pražské pětky, zejména divadla Sklep, s bratry Kafkovými, vůdčími osobnostmi samizdatového časopisu Dolmen, který vycházel v první polovině 80. let (11 vydaných čísel Dolmenu přineslo zejména původní tvorbu, prózy Štěpána Kafky, básně Tomáše Kafky, Ewalda Murrera, Zyera Gabby, Pavla Grimma a dalších, informace a zprávy o neoficiálním filmu a hudební scéně, překlady Gűntera Grasse od Vladimíra Kafky, původní fotografie aj.).

Kvašňák byl svým charakterem literární časopis s výrazným výtvarným doprovodem a grafickým zpracováním, které odráželo základní autorské postoje většiny přispěvatelů. Patřily k nim hravost, smysl pro humor, grotesku a parodii, ochota navazovat na avantgardistické osvobozování tvořivé fantazie, na absurditu dadaismu. Pro velkou část příspěvků (literárních i výtvarných) byla typická metoda koláže, rychlé střihy, záměny kontextů, přiřazování zdánlivě nesouvisejících skutečností a tím i docilování různých významových posunů. Pro téma se obraceli autoři s oblibou ke sportovnímu dění (název magazínu mj. jako narážka na fotbalistu Andreje Kvašňáka). Básně zde publikovali především Tomáš Kafka a Jaroslav Pížl, dále Karel Hroch, Lenka Vycházelová, prózu s experimentálními rysy nejčastěji Štěpán Kafka, ale také Jan Boháč, Vladimír Bouček, Jaroslav Róna a Otakar Štětináč Schmidt. V každém čísle se objevily překlady veršů Daniila Charmse (přel. Tomáš Kafka), který se pro svůj černý a absurdní humor stal jakýmsi patronem magazínu; i další překlady, které redakce zařazovala, byly určovány především jistou spřízněností autorských poetik (Urmuz, vl. jm. Demeter Demetrescu Buzau, překl. Petr Turek, Donald Barthelme, překl. Kateřina Kubíčková). Součástí čísel byl comics (Jan Dřevíkovský), svérázné reportáže (Štěpán Kafka, Krepindl) o proběhlých kulturních událostech, např. neoficiálních koncertech či divadelních představeních a vlepená leporela sukázkami zdětské tvorby autorů.