Slovník české literatury po roce 1945
Věra PROVAZNÍKOVÁ
* 17. 1. 1947, Praha
† 5. 1. 2023, Měšice
Básnířka, dramatička, prozaička, autorka knih pro děti
Pocházela z rodiny univerzitního profesora Františka Provazníka (1910–1995). Po studiích na gymnáziu v Praze (maturita 1967) pracovala jako laborantka Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. Od roku 1967 se věnovala pouze literární činnosti, v níž se zaměřila především na děti a mládež. Na její literární tvorbu mělo vliv osobní seznámení s
Vladimírem Holanem a
Bohuslavem Reynkem.
Debutovala roku 1963 v
Kulturní tvorbě
(v témže roce své verše poprvé recitovala ve
Viole v pořadu Textappeal), dále publikovala v novinách a časopisech:
Červený květ
(Ostrava), Divoké víno, Čtyřlístek,
Host do domu,
Literární noviny, Lidová demokracie, Naše rodina, Mateřídouška,
Plamen,
Tvář, Orientace,
Sešity pro mladou literaturu,
Tvorba, Svobodné slovo, Svět práce,
Repertoár malé scény
aj. V letech 1967–1970 byly její básně znovu představeny ve
Viole v pořadech
Verše naboso. – Řadu let spolupracovala s vysíláním pro děti a mládež
Československého a posléze Českého rozhlasu. Kromě mnoha drobných pohádek pro cyklus Hajaja byly uvedeny její původní rozhlasové hry i adaptace klasických pohádek: v režii Jana Bergera Dlouhý, Široký a Bystrozraký (1972, podle K. J. Erbena) a Kocour v botách (1973, podle Charlese Perraulta); v režii Karla Weinlicha Potrestaná pýcha (1974, podle Boženy Němcové), Sůl nad zlato (1977), Aucassin a Nicoletta (1996, podle starofrancouzské legendy), Kalif-čáp (1996, podle Wilhelma Hauffa) a Labutí princ (1998). Pro televizi
napsala pohádky O labuti (1979, režie Jaromil Jireš, na motivy Boženy Němcové) a Bratři (1987, režie Ludvík Ráža), loutkovou pohádku Ubrousku, prostři se! (1976, režie Jiří Volkmer) a animovaný loutkový seriál Sluneční panenka a Dešťový panáček (1986, režie František Mikeš, 10 dílů). Cyklus Tatrmani, pásmo veršů, říkánek a hádanek pro každý měsíc roku, byl součástí dětského pořadu Kuřátka (vysíláno od r. 1991, režie Jaroslav Hovorka). Divadelní dramatizace textů Věry Provazníkové byla uvedena v brněnském loutkovém divadle
Radost (Dvě pohádky do ošatky aneb O koblížkovi a Slepičce carevně, prem. 1984, dramatizace Eva Janěková a Zoja Mikotová) a v představení Studia pod sítí (Pohádky naší babičky, prem. 1992, dramatizace Otta Tesař). Vytvořila též libreto k opeře Šaty, jaké svět neviděl skladatele Jaroslava Krčka (prem. 2014, r. Magdalena Švecová, Divadlo J. K. Tyla Plzeň). – Verše V. Provazníkové byly zhudebněny na albech Čarohrátky aneb Písničky pro malé a ještě větší děti (CD, hudba J. Doubek, 2000), Milokraj (CD, hudba Marta Töpferová a Tomáš Liška, 2013), Vprostřed noci (CD, hudba Kateřina García a Luboš Malina, 2021) a na trojici kompaktních disků přiložených k antologiím editorky Jiřiny Rákosníkové: Hrajeme si u maminky (k 2. vyd. 2005, hudba Pavel Jurkovič a Jiří Pavlica), Ten vánoční čas (2006, hudba Marko Ivanović) a Studánko Rubínko (2009, hudba Jiří Pavlica). – V roce 1998 Provazníková získala výroční cenu Zlatá stuha, vyhlašovanou českou sekcí IBBY, za verše v knize Padla Madla do říkadla. – Od počátku osmdesátých let se věnovala také výtvarné tvorbě (tematické cykly Faust, Anamnesis /Rozpomínání/, Praha magická, Rabbi Löw; kolektivní výstava: Wiesbaden 1989;
samostatné výstavy: Malá galerie Melantrich, Praha 1988;
Galerie Bonaventura, Praha 1994; Galerie Franze Kafky, Praha 1996; Jeruzalémská synagoga, Praha 1998; Galerie Podkroví, Praha 2006; Galerie Efram, Mikulov 2007).
Provazníková vstoupila do literatury jako autorka lyrických veršů (Dítě se zvonem, Březové trhy); její převážně reflexivní lyrika si klade základní existenciální otázky po smyslu lidského života uprostřed temně chaotické skutečnosti. Básnířka s ženskou citovostí vnímá přírodu jako symbol nepomíjivosti, jejíž neustálé hledání určuje i podobu vztahů mezi lidmi. Reflexivita jejích veršů vyrůstá z něhy a smyslovosti, jež představují podstatné konstanty autorčiny senzibility.
Teprve po roce 1989 mohly vyjít verše inspirované grafickým cyklem Bohuslava Reynka (napsané již roku 1971), jimiž se Provazníková pokusila vytvořit básnické pandány k jednotlivým grafickým listům, citlivě vyslovit mnohé z toho, co utvářelo podstatu Reynkova uměleckého světa (Don Quijote).
Od počátku sedmdesátých let se Provazníková soustavně věnovala tvorbě pro děti a mládež. Pro nejmenší děti napsala řadu veršů, říkanek, písňových textů a veršovaných hádanek a také značné množství veršovaných doprovodných textů, zejména k leporelům a omalovánkám. Svými verši se hlásila k lidové poezii, a to jak námětově, tak rytmizací, hravostí a důrazem na humor (Padla Madla do říkadla, Elce pelce kotrmelce, Pošlem Anku pro hádanku, V peřině myš). Těžištěm její tvorby pro děti však byly pohádky, ať už publikované knižně, nebo upravované pro loutkové divadlo. Využila a adaptovala klasické pohádky, vytvářela však i pohádky zcela nové, v nichž převládá autorská osobitost a básnická invence nad tradičními pohádkovými náměty (Jak se Žolík styděl, Tydlidáš).
Teprve po roce 1989 mohly vyjít verše inspirované grafickým cyklem Bohuslava Reynka (napsané již roku 1971), jimiž se Provazníková pokusila vytvořit básnické pandány k jednotlivým grafickým listům, citlivě vyslovit mnohé z toho, co utvářelo podstatu Reynkova uměleckého světa (Don Quijote).
Od počátku sedmdesátých let se Provazníková soustavně věnovala tvorbě pro děti a mládež. Pro nejmenší děti napsala řadu veršů, říkanek, písňových textů a veršovaných hádanek a také značné množství veršovaných doprovodných textů, zejména k leporelům a omalovánkám. Svými verši se hlásila k lidové poezii, a to jak námětově, tak rytmizací, hravostí a důrazem na humor (Padla Madla do říkadla, Elce pelce kotrmelce, Pošlem Anku pro hádanku, V peřině myš). Těžištěm její tvorby pro děti však byly pohádky, ať už publikované knižně, nebo upravované pro loutkové divadlo. Využila a adaptovala klasické pohádky, vytvářela však i pohádky zcela nové, v nichž převládá autorská osobitost a básnická invence nad tradičními pohádkovými náměty (Jak se Žolík styděl, Tydlidáš).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a literatura pro děti a mládež: Dítě se zvonem (BB 1969); Březové trhy (BB 1971); Kalif-čáp (D loutk., rozmnož., 1972, i prem., na motiv W. Hauffa); O ubrousku, beránkovi a holi Mandě (D loutk., rozmnož., 1973; i prem. s tit. Ubrousku, prostři se!); Dlouhý, Široký a Bystrozraký (D loutk., rozmnož., 1973, prem. 1972, podle K. J. Erbena); Petruška, myšák Myšuročka a kohoutek Kukaruška (D loutk., rozmnož., 1973; přeprac. jako veršovaná sešitová pohádka, 1980, podle ruské lidové pohádky); Housátko (leporelo, 1974); Tři veselá prasátka (leporelo, 1976); Jak se pejsek Žolík pořád styděl (leporelo, 1976); Jak šlo vejce na houby (leporelo, 1976); Petruška a baba Jaga (D loutk., rozmnož., 1976, podle ruské lidové pohádky, prem. 1977); Jak se Lucíšek konečně dostal k pořádnému řemeslu (sešitová pohádka, 1977); Josef Lada pro děti (pohádky k obrázkům J. Lady, 1978); Koblížek-nafoukánek (leporelo, 1978); Našel kohoutek v trávě prstýnek (leporelo, 1978); Otesánek (leporelo, 1979); Listopadová pohádka (sešitová pohádka 1979; knižně 2011); Tři zlaté vlasy Děda Vševěda (D loutk., rozmnož., 1979, prem. 1978); Bajaja-princ (D loutk., rozmnož., 1979, prem. 1980, podle B. Němcové); I aby tě prase trklo (leporelo, 1980); Na princeznu – na ženichy aneb Devět k zámku spěchá, jeden za ženicha (D loutk., rozmnož.,1980, prem. 1979); Padla Madla do říkadla (leporelo, 1979, knižně rozš. a uprav. 1998); Buryga aneb Běsík na prodej (B scénická, rozmnož., 1980, s F. Husákem, podle L. Leonova); Sedm kůzlátek (leporelo, 1981); Aj, já koza! (D loutk., rozmnož., 1981, i prem.); Měl děda doma bábu (leporelo, 1982); Vousy od medu (leporelo, 1982); Šilo šídlo... (leporelo, 1982); Něco za cibulku, něco za pirožek (pohádky, 1982); Hlava rezatá, noha strakatá (hádanky pro děti, 1983); Doříkanky (leporelo, 1983); Jak se Žolík styděl (sešitová pohádka, 1984); Tydlidáš (pohádky, říkadla, hádanky, rozmnož., 1985, prem. 1987); Čarohrátky (říkanky, 1986); Schovávanky (leporelo, 1987); Šaty, jaké svět neviděl (D pro dospělé, rozmnož., 1988, volně podle H. Ch. Andersena); Zvoním, zvoním na zvoneček (leporelo, 1989); Budulínek (leporelo, 1990); Kozí pohádka (leporelo, 1991); Malované hádanky 1, 2 (leporelo, 1994); Don Quijote (verše ke grafickému cyklu B. Reynka, 1994); Co krákala vrána vráně (verše k obrázkům J. Lady, 2000); Pidihrátky na pohádky (pohádky a verše pro děti, 2002); Pošlem Anku pro hádanku (hádanky, 2004); Piky, piky, ententýky (leporelo, verše k obrázkům J. Lady, 2004); Heleme se! (BB pro děti, 2005); Báj o stromu (BB 2004); Elce pelce kotrmelce (verše k obrázkům J. Lady, 2006); V peřině myš (verše k obrázkům J. Lady, 2009); scénicky: Hra o Aucassinovi a Nicolettě (D loutk., 1972, podle starofranc. legendy); Odvážná želva (D loutk., 1976, podle indiánských pohádek); O tom, jak... (D loutk., 1976); O zlé koze (D loutk., 1981); Labutí princ (1998); Sirael (libreto k baletu, 2000, spolu s Janem Kunovským).Výbor: Když na hrušce buchty zrály (BB, PP pro děti, 2009).
Texty k omalovánkám a vystřihovánkám: Barevné pohádky (1975, ilustrace Olga Čechová); Pro zeptálky zblízka, zdálky (1978, ilustrace Olga Pavalová); Hádanky a záhady, kdo si s nimi poradí? (1978, ilustrace Olga Pavalová, do sloven. přel. Perla Bžochová); Papírová mozaika + Cestou necestou za krásnou nevěstou (1979, ilustrace Jan Kubíček); Malované hádanky (1980, ilustrace Jan Kubíček); Hrajeme si venku (1982, ilustrace Luboš Grunt); Pohádka o Koblížkovi (1983, ilustrace Alena Ladová); Popelka (1984, ilustrace Eva Kalinová); Hrnečku, vař! (1985, ilustrace Olga Čechová); Tatrmani (1986, ilustrace Vladimír Smrčka).
Hudebniny: Škola hrou (texty písní, 1982, hudba Pavel Jurkovič); Hádání (texty písní, 1982, hudba Pavel Jurkovič).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Ladění slov (1966, ed. V Justl); Maruška a mláďátka a jiné příběhy ze života (1985, ed. J. Novák); Hrajeme si u maminky (2002, ed. J. Rákosníková); Báseň mého srdce (2005); Ten vánoční čas (2006, ed. J. Rákosníková); Nebe – peklo – ráj. Tyglík české poezie pro děti 20. století (2009, ed. P. Šrámek); Studánko rubínko (2009, ed. J. Rákosníková);Chlévská lyrika aneb zvířata nám odcházejí ze života (2010, ed. Z. Volf).
LITERATURA
Studie a články: H. Blochová, in Báj o stromu (2004).Recenze: Dítě se zvonem: J. Adam, ZN 2. 10. 1969; J. Svoboda, Červený květ 1969, č. 9; D. Moldanová, Sešity pro literaturu a diskusi 1969, č. 34; M. Petříček, Práce 27. 5. 1969 * Kalif-čáp: S. H. (= S. Havlíková), Čs. loutkář 1972, č. 5; (alo) (= J. Kühnelová), LD 10. 3. 1972 * Dlouhý, Široký a Bystrozraký: (as) (= P. Grym), LD 15. 12. 1972; J. Císař, Čs. loutkář 1974, č. 2 * Housátko: St. (= B. Stehlíková), ZM 1975, č. 1, příloha * Ubrousku, prostři se!: J. Majerová, Čs. loutkář 1976, č. 2 * Petruška a baba Jaga: J. A. Novotný, Čs. loutkář 1978, č. 8/9 * Bajaja princ: D. Čeporanová, Tvorba 1980, č. 12; B. Štěpánek, MF 10. 4. 1980 * Něco za cibulku, něco za pirožek: (mt), NK 1983, č. 26; M. Tmé, ZM 1984, č. 2 * Don Quijote: L. Sedláková, Denní Telegraf 26. 11. 1994; J. Med, LitN 1995, č. 6 * Elce pelce kotrmelce: N. Sieglová, Ladění 2007, č. 2 * Když na hrušce buchty zrály: M. Šubrtová, Ladění 2010, č. 1/2.
Rozhovory: (jv), Amatérská scéna 1987, č. 11; T. Pech, LidN 29. 1. 1994, příl. Nedělní LN, č. 4; A. Palán, Host 2011, č. 7; (sed), LitN 2011, č. 23, příl. Harmonie života; S. Zábrodská, Čítárny, 7. 1. 2023 (zde).
Autor hesla: Jaroslav Med (1998)
Aktualizace hesla: 4. 4. 2023
(av)
Aktualizace bibliografie: 4. 4. 2023
(av)