Slovník české literatury po roce 1945

Karel EICHLER

* 27. 10. 1921, Praha

† 9. 2. 1999, Praha

Prozaik

Pocházel z rodiny důstojníka rakousko-uherského c. a k. námořního loďstva. Od dětství působil v pražských dramatických oddílech a divadlech pro děti (mj. Ženský klub Smečky, dramatický oddíl Sokol Chocerady). Maturoval roku 1942 na Masarykově gymnáziu v Praze, v letech 1943–1945 studoval na dramatickém oddělení pražské Konzervatoře a současně hrál v Pražském dětském divadle Míly Mellanové, později v Pražském divadle pro mládež. Po válce studoval Právnickou fakultu UK (1945–1949), ale nedokončil ji a pracoval jako pomocný dělník. Vojenskou službu strávil u PTP (Pomocný technický prapor). Onemocněl TBC a dva a půl roku prožil v sanatoriích (1958–1961). Invalidní důchod mu byl přiznán v roce 1959, z politických důvodů odebrán v roce 1975. Již před tím si však přivydělával v manuálních zaměstnáních; do důchodu odešel roku 1990 a krátce byl zaměstnán jako vrátný.

Literární tvorbě se začal soustavně věnovat až v druhé polovině padesátých let po sblížení s Ivanem Divišem, Jaroslav Putíkem a Zdeňkem Frýbortem. Své texty uveřejňoval v Sešitech pro mladou literaturu, Orientaci, Literárních novinách, Světu práce a Svobodném slovu; v sedmdesátých a osmdesátých letech v exilových Listech (Řím). V době normalizace pod cizími jmény upravoval literární předlohy pro Čs. rozhlas. Po roce 1989 publikoval též v Listech a Tvaru.

Eichler tíhl k apokryfním látkám, realita a její jednotlivé fenomény a subjekty jsou mu především záminkou k transformaci a bizarní stylizaci. Již v prvních prózách, zvláště v debutu Antipašije, se představil jako autor literárních perzifláží zejména biblických motivů a námětů. V dalším vývoji se hlavním objektem jeho próz stala moderní civilizace, pro jejíž postižení zvolil experimentální formu zdánlivě rozbitého, dekonstruovaného vyprávění. V šedesátých letech proklamoval ve svých prózách poetiku antiideologičnosti a kvazi-ideologičnosti. Ve stylu Eichlerových publikovaných i nepublikovaných románů ze sedmdesátých a osmdesátých let se prohlubují groteskní momenty, realita je demonstrována jako křiklavě barvité theatrum mundi (Zloděj růží, Lombardští chudí a jejich nazí přátelé, prózy triptychu ...aneb Komentář k bratrovraždě). Jeho obraz světa a dějin člověka tak stále víc nabývá rysů patafyzična, skládá se z absurdních antihodnot a antiznaků. Zároveň však u něho sílí křesťanské pojetí světa, v němž je vždy přítomna možnost náboženského osvícení a z něho se rodící spása individua.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Antipašije (PP 1966); Početí leguána (PP 1968); Hosté od svatého Diviše (P 1970 náklad zničen, 1992); Zloděj růží (R 1992); Lombardští chudí a jejich nazí přátelé (P 1995); …aneb Komentář k bratrovraždě (PP 2001, obs. prózy Kain a Ábel, Handicap a Obrana Jidášova aneb Vandrování s Ježíšem z Nazareta).

LITERATURA

Studie a články: Z. Frýbort: Doslov, in K. E., Početí leguána (1968); A. Kliment: Zloděj růží. Lektorský posudek, Tvar 1991, č. 16; V. Novotný: Nekonečné umění perzifláže, in K. E., Hosté od svatého Diviše (1992); A. Kliment: Doslov, in K. E., ...aneb Komentář k bratrovraždě (2001); M. Jareš: Knihovraždy 5 (Hosté od svatého Diviše), Tvar 2002, č. 18; J. Lopatka: K. Eichler: 31 prozaických textů, Posudky (2005).
Recenze: Antipašije: Š. Vlašín, RP 27. 7. 1966; M. Suchomel, LitN 1966, č. 32, též in Co zbylo z recenzenta (1995); Z. Heřman + V. Karfík + D. Moldanová + V. Steklač, Sešity pro mladou literaturu 1966, č. 3; J. Hek, Impuls 1966, č. 9; V. Karfík, Orientace 1966, č. 3; J. Hájek, Plamen 1966, č. 12; E. Formánková, NK 1966, č. 21; (J. A.), ZN 11. 8. 1966 * Početí leguána: Š. Vlašín, Kulturní tvorba 1968, č. 31; D. Moldanová, Sešity pro literaturu a diskusi 1969, č. 30; Z. Heřman, Plamen 1968, č. 12 * Hosté od svatého Diviše: (ano) (= A. Nováková), Práce 20. 5. 1970; -kf- (= Z. Kufnerová), RP 12. 6. 1970; (vl) (= Š. Vlašín), Naše pravda 1992, č. 80; Z. Heřman, Tvar 1992, č. 41; L. Merhaut, LitN 1993, č. 5 * Zloděj růží: V. Šlajchrt, MFD 13. 8. 1992; E. Lukeš, Tvar 1992, č. 47; Z. Heřman, Noviny 12. 9. 1992; (zh) (= Z. Heřman), SvSl 24. 9. 1992 * Lombardští chudí a jejich nazí přátelé: Z. Heřman, SvSl 6. 4. 1995; J. Malura, Tvar 1995, č. 19; P. Švanda, Rovnost 1. 8. 1995; M. Petříček, LitN 1995, č. 36; A. Haman, NK 1995, č. 16 * ...aneb Komentář k bratrovraždě: A. Burda (= P. Janoušek), Tvar 2001, č. 16; A. Haman, LidN 22. 2. 2002; M. Trávníček, Tvar 2002, č. 4.
Rozhovor: I. Zítková, MF 14. 1. 1970; M. Nyklová, Tvar 1995, č. 17.
Nekrolog: A. Kliment, Dokořán 1999, č. 9.
Archiv: LA PNP – Osobní fond uspořádaný v 1. stupni evidence.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památníku národního písemnictví

Autor hesla: Vladimír Novotný (1995)

Aktualizace hesla: 25. 6. 2019 (jar)

Aktualizace bibliografie: 25. 6. 2019 (jar)

zpět na hlavní stranu